26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Biskup Vokál denně běhá, rád lyžuje a učí potápění

17. 5. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/21 Otevřené kostely, 17.5.2011, Autor: Jiří Macháně

Na setkání se svým novým biskupem JANEM VOKÁLEM se mohou těšit obyvatelé jeho rodného Hlinska v neděli 22. května. A protože tamní farní kostel Narození Panny Marie by všechny zájemce nepojal, stejně jako minulou sobotu královéhradecká katedrála, nabízíme všem setkání s 25. královéhradeckým biskupem alespoň na stránkách KT:

V minulém týdnu jsem navštívil červenokostelecký hospic, hovořil jsem se zaměstnanci a říkali mi, že máte dorazit na biřmování. Co byste v den, kdy se ujímáte svého úřadu, vzkázal jim i ostatním věřícím vaší diecéze?

Těším se na ně. Prosím o podporu v modlitbě a o toleranci i trpělivost vůči svým nedokonalostem. Budu se muset vyrovnávat nejen se spoustou novinek, které se v mém životě odehrály tak náhle, ale třeba i s češtinou…

Žil jste dlouho v cizině, jazykově jste výborně vybaven, což bylo zjevné i při vašich pozdravech a poděkováních zahraničním hostům po intronizaci v katedrále. Který jazyk je vám nejbližší?

Mateřská řeč zůstává jediná, to je čeština. Ale co se týče teologických předmětů nebo přípravy kázání na mši svatou, bohužel mi je nejbližší italština. Pokud hledám termín a výraz, který jsem se naučil při studiu, odehrává se to v mé hlavě v italštině. V češtině jsem totiž teologii nikdy nestudoval. V italštině hledám i výrazy z církevního práva, s nímž musí biskup zacházet na začátku svého úřadu při přípravě různých dekretů. Například text českého kodexu ani nemám. Možná jste si všimli, že i některé výrazy v běžném hovoru hledám a musím si je v hlavě přeložit. Většinu života jsem zkrátka prožil v zahraničí.

Jaké jsou vaše pocity spojené s návratem do Česka? Dříve, když jste k nám přijížděl, pokaždé jste se vracel domů do Říma. Tentokrát jste přijel domů do Hradce Králové…

Jsou to pocity jednoznačně smíšené. Připadal jsem si tak trochu jako při druhé emigraci. Jsem pohnut tím, že se vracím po dlouhém období do rodné země, i tím, že mě tu přijímáte. Je to, jako bych se vracel mezi své. Těším se a mám radost, že jsem poslán papežem jako 25. královéhradecký biskup, že jsem povolán být pastýřem diecéze, ze které jsem před třiceti lety musel tajně utíkat. Mám radost z plnosti kněžství, protože pro kněze je ze svátostného hlediska tou nejvyšší ctí před Bohem, když si ho tímto výjimečným způsobem vyvolí za svého „ministra“, za svého služebníka. Na druhé straně je ale pro mě těch změn velmi mnoho. Z lidského hlediska je třeba moc těžké opouštět všechny přátele, které jsem v Římě za ta desetiletí měl. Je náročné úplně změnit způsob života, nevědět přesně, s kým budu pracovat v kurii, do kterého bytu se stěhuji a podobně. Víte, jsou to i takové maličkosti: například včera večer, když jsem přijel, chtěl jsem si koupit nějakou drobnost, ale neměl jsem ani tušení, kde najít příslušný obchod. Změn je zkrátka na mě trochu moc.

Jaké budou vaše priority, na co se chcete v diecézi zaměřit?

Když je zvolen politik, očekává se od něj, že bude svou práci odvádět tím nejlepším způsobem. Když je papežem poslán do diecéze biskup, je od něj předně očekáváno, že bude dobrým pastýřem. Rozdíl mezi pastýřem a politikem je ten, že biskupovo povolání je z 99 procent duchovní. Ač budu veřejná figura, která reprezentuje diecézi, jádro mé práce bude v pastoraci. V první řadě budu klást důraz na to, abych byl pastýřem podle Kristova vzoru: jednoduchostí života, ale s nasazením, s láskou tu chci být pro druhé. Zaměřovat se budu na spolupráci s kněžími, neboť to jsou první spolupracovníci, na to budu klást převeliký důraz. Spolu s nimi se pak budu věnovat rodinám ve všech vrstvách – od dětí přes mládež až po seniory. Hlavním posláním církve je šíření radostné zvěsti, evangelizace. Když jako křesťané oplýváme radostí z toho, že nás Kristus vykoupil, že se za nás obětoval a přinesl nám novou dimenzi života, měli bychom jí být naplněni do té míry, že naší prvořadou starostí je šířit ji pak dál, nenechat si ji pro sebe. V nejširším slova smyslu je samozřejmě i tohle moje priorita. Vidím dva aktuální problémy, které církev musí z pohledu víry, pastorační činnosti a starosti o duše řešit. U mládeže je vidět hluboká krize vlastní identity. Mladý člověk je často ztracen ve světě, neví, co je to život, smrt, odkud přišel. Neví si se životem rady. Identita dnešního mladého člověka je proto jednou z priorit, kterou by církev měla mít – pomoci mladému člověku tuto identitu najít, odhalit a radovat se z ní. Druhou významnou prioritou je péče o rodiny ve všech jejích dimenzích – ne všechny rodiny jsou křesťanské a ne všechny jsou jednotné. Rodina je první buňkou, ve které se rodí a vyrůstají křesťané, ale kde se také rodí a vyrůstají povolání kněžská a řeholní. Ta mi také leží na srdci.

Budete teď objíždět farnosti?

Ten způsob návštěv je předepsaný církevním právem: biskup má povinnost navštívit během pěti let všechny farnosti diecéze. Samozřejmě je vhodné, aby to bylo častěji a při jiných příležitostech. Takovou úřední návštěvou totiž nepoznám každodenní život farnosti. Chci vidět pastorační starosti kněží v běžném životě, s čím konkrétně se musí kněz potýkat, s čím zápolí a co mu leží na srdci. Chci se s tím seznámit a učit se od nich. Budu na to klást důraz a rád. Časově to bude náročné, protože diecéze je opravdu velká. Není to jako třeba v jižní Itálii, kde některé diecéze čítají katedrálu a několik kostelů s hrstkou kněží v čele s biskupem. Tam je to samozřejmě jednodušší (smích).

Jaké to je, bydlet v sídle biskupů?

Zatím se tu moc nevyznám, chodím s klíčem sem a tam a trochu bloudím. Budova je to nádherná a k tomu ještě milí lidé kolem mě. Rádi mi poradí.

Vystudoval jste kybernetiku. Co vám tento obor přinesl do světa víry?

Formoval mou mentalitu a také do duchovní oblasti mi přinesl hodně, protože každé studium nás nějakým způsobem rozvíjí, otevírá obzory. Člověk studující techniku nebo jakoukoli vědu může samozřejmě z duchovního hlediska obdivovat Boží stvoření. V jakékoli matematické formuli nebo v jakémkoli přírodním zákonu odhalujeme krásu a moudrost Boha. Moje studium mělo i docela praktické dopady. Ve státním sekretariátě jsem byl na začátku 90. let v komisi, která se měla vyjádřit, zda je zavedení internetu ve Vatikánu užitečné, nebo ne. Většinou kolem toho vznikaly obstrukce, že se do toho investují peníze a že během roku či dvou let celá věc nakonec zanikne. Já jsem internet naopak hájil. Na základě svého předešlého vzdělání jsem byl zařazen do úřadu informací a dokumentace, který se staral mimo jiné i o komunikační technickou strukturu ve Vatikánu. Pochopitelně se ale třicet let od ukončení studia nemůžu vydávat za nějakého experta na moderní technologie.

Předchází vás pověst sportovce, který chodí denně běhat…

V posledních týdnech jsem se v tomto smyslu zanedbal kvůli organizačním starostem, stěhování, svěcení a tak dále. Snažím se běhat, jak to jen jde. Moje hobby je turistika, ale když nejsou hory, přijde na řadu běhání v parku. Byl jsem na to zvyklý každý den. Posledních pět let jsem ale bydlel v místě, kde žádný park nebyl, a tak jsem si koupil trenažér a postavil ho doma proti zdi. Ale to je trochu nuda. Když si člověk váží té trošky zdraví a něco pro něj dělá, cítí se hned líp a může se také líp koncentrovat na práci. Sport k tomu přispívá a navíc pomáhá člověku poznávat jeho limity, jeho omezení. Jsem také instruktorem potápěčů v aktivním učitelském stavu v asociaci Professional Association of Diving Instructors, což je jedna z největších svého druhu pro turistické potápění. Ale s tím už je teď asi konec (smích).

Tady v Hradci Králové se hodně jezdí na kole, nechce se vám do sedla?

Už se mi o tomhle cyklistickém fenoménu zmiňovali. Nevím, nevím, musel bych si koupit kolo a zkusit to. Jako kluk jsem na kole samozřejmě jezdil pořád a všude, ale dlouho už jsem na něm neseděl.

Také se proslýchá, že rád jezdíte na lyžích. Ač je zrovna jaro, nemůžu se nezeptat: Na území vaší diecéze jsou nejvyšší české hory. Potkají vás příští zimní sezonu vaši diecézani maskovaného helmou na sjezdovce?

Doufám, že ano. Rád bych si vyrazil zajezdit. Vždyť je to tady za humny, tak snad mi na to zbude nějaký čas.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou