Biblista má projet Izrael na oslu

Vydání: 2019/17 Obnova pokladu křesťanství, 23.4.2019, Autor: Vít Hájek

Evangelický teolog, historik a vysokoškolský pedagog PETR POKORNÝ je považován za jednoho z mezinárodně uznávaných doyenů novozákonní biblistiky. Co tento obor obnáší a jak se k němu dostal, přibližuje ve svém životním příběhu.


„Biblista by měl pobýt určitou chvíli v Izraeli a projet všechna ta místa na oslu,“ říká doyen naší novozákonní biblistiky Petr Pokorný. Snímek autor


Biblistika je dost specifický obor. Čím bylo u vás na něj zaděláno?

Obecně tím, že Bible měla v naší rodině vysokou prestiž. Druhá věc byla, že mě rodiče dali na klasické gymnázium, takže od deseti let jsem se už učil latinu, později řečtinu. Měl jsem tedy jakousi průpravu už tehdy.

Od dětství ale asi nebyla vaším koníčkem...

To určitě ne. Jako kluk jsem chtěl být sedlákem. To mě bavilo. Koně, krávy, pole. Příbuzní mi z legrace radili, že bych se mohl přiženit někam na statek. Jsem moc rád, že to nevyšlo, protože bych nejspíš skončil jako jezeďák.

Takže hned potom jste začal uvažovat o teologické fakultě?

Ještě ne. Přemýšlel jsem nejdřív o přírodních vědách, což bylo asi pod vlivem mého dědečka, který byl sice lékař, ale sbíral brouky a byl to proslulý entomolog. Můj starší bratr sice studoval teologii, ale právě proto jsem na teologii nechtěl, aby si lidi nemysleli, že se po něm opičím.

Kdy došlo ke zlomu?

Během druhé světové války, když zavřeli vysoké školy. Bratr studoval teologii pololegálně, pracoval v Brně a jednou za měsíc jezdil do Prahy. Když jsem viděl, co se bratr učí, začalo mě to zajímat.

Pro teologii jsem se ale rozhodl až po únoru 1948, kdy jiná studia byla omezená předepsaným světonázorem a teologie se mi zdála přece jen svobodnější. Tehdy měl v Brně přednášku profesor Hromádka. Řekl jsem mu o svém plánu a on mě povzbudil: „Budeš jeden z generace, která vlastně provede světový experiment, zda křesťanství přežije i v režimu, který mu není nakloněn.“

Byl tehdy problém se na teologii dostat?

Tehdy ne tolik, jako později. My jsme byli jako evangelíci menšinou a diskriminace na nás dolehla až v době normalizace. Paradoxem bylo, že se na teologických fakultách nesměl učit marxismus. Marxisticky vzdělaní teologové by byli nebezpeční. Marxe jsme mimo osnovy četli v semináři systematické teologie. Když jsem ve třetím ročníku začal chodit na bytové semináře profesora Patočky, probíral Marxovy filozoficko-ekonomické manuskripty.

Studenti teologie, byť jako vysokoškoláci, museli tehdy na dva roky na vojnu.

Většinou to bylo víc než na dva roky, ale náš ročník šel už jen na dva roky a dva měsíce. To byl pokrok proti PTP. Dostal jsem se na školu zdravotnických instruktorů v Ružomberku, kde se nás sešlo na dvacet teologů z Česka i Slovenska. Armáda byla po ženevské konferenci znejistělá. To byl rok 1956 – předzvěst Pražského jara, udušená sovětskou okupací Maďarska.

Když jsem se vrátil k útvaru, dlouho jsem jako absolvent školy nebyl povýšen, protože můj velitel nedovedl žádost o povýšení napsat. Ale měl jsem svou ošetřovnu a v klidu jsem si tam mohl psát svou dizertaci o Těle Kristově v epištole Efezským. Kontrarozvědčík jednou kontroloval mé knihy, ale naštěstí nečetl anglicky ani německy, a tak mu stačilo, že měly razítko se lvíčkem z fakultní knihovny.

Kde jste sháněli kvalitní literaturu?

Měli jsme dobrou knihovnu na fakultě a také ta univerzitní měla předplacenou velkou část teologické literatury. Předplacené německé a anglické knižní řady dobíhaly po únoru 1948 až do padesátých let. Potom jsme byli odkázáni na dary z ciziny.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Prof. ThDr. PETR POKORNÝ, DrSc. (nar. 21. dubna 1933 v Brně), teolog a historik řecké literatury, spoluzakladatel Centra biblických studií Akademie věd ČR a UK v Praze. Autor řady mezinárodně vydaných vědeckých knih a článků. Zaměřuje se na raně křesťanskou teologii, na bádání o Ježíšovi a hermeneutiku. Působil na univerzitách v Německu a USA. Je řádným členem (v letech 2012–2014 předsedou) Učené společnosti ČR a čestným doktorem univerzit v Bonnu, Budapešti a Petrohradu.

VÍT HÁJEK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 47 19. – 25. listopadu 2019

Svobodu musíme denně opatrovat

Slavnostní bohoslužba ve svatovítské katedrále v sobotu završila národní pouť a byla též vrcholem církevních oslav a poděkováním za 30 let svobody. Mši celebroval kardinál…

celý článek


Jsme svědky pravdy?

Právě v těchto dnech před třiceti lety prožívali lidé v Československu období velké naděje. Mottem této bouřlivé etapy moderní historie se stala věta, které se dnes…

celý článek


Dramata Jana Pavla II.

Historickou roli papeže Jana Pavla II. v návratu svobody do našeho regionu přiblížil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během národní pouti při mši svaté pomocný biskup pražský.

celý článek


Češi na audienci u papeže

Tisíce českých poutníků si na závěr římské části národní pouti při středeční audienci vyslechly povzbuzení papeže Františka, některé děti se navíc svezly papamobilem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay