Bez postu nelze vychutnat radost

Vydání: 2016/7 Papež a Kirill spolu na Kubě, 9.2.2016, Autor: Prokop Siostrzonek

Příloha: Perspektivy 7

Když se postíme, stáváme se méně závislými na věcech tohoto světa. Nepostíme se však proto, že bychom jimi pohrdali, ale paradoxně proto, abychom si udrželi nezkalenou radost z jejich užívání.


Kdo používá televizi jen jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší pořad neudělá opravdovou radost. Ilustrační snímek Brian A. Jackson / Shutterstock

Bertold Brecht ve svých kalendářových příbězích vypravuje o jedné staré dámě, která si po celý život všechno odříkala kvůli svému muži a dětem. Jedla vždy jen to, co zbylo, neznala žádnou spontánní radost – jen a jen život pro druhé. V jejím domě nebyla radost. Vládla tam pochmurná nálada a tísnivá atmosféra. Její děti neznaly radostnou, volnou hru.

Nyní ve svých sedmdesáti letech, kdy už je muž po smrti a děti mají své vlastní rodiny, začíná objevovat kousky vlastního štěstí. Od dětí se jí dostává malé podpory. Žije sama ve svém velkém domě, nikoho nepřijímá, ani žádného ze svých potomků. Nevaří, stravuje se v restauraci, navštěvuje kino, hraje karty, pije červené víno, jezdí na výlety… Skončila se životem pro druhé, kterým se vždy přizpůsobovala. Teď, když už se neobětuje, se cítí šťastná. Všichni jí říkají „nehodná stařenka“ – a tak také Brecht nazval svůj příběh.

Nám však zbývá otázka, kterou spisovatel neřeší: Skutečně ty její oběti obšťastňovaly druhé lidi? Bylo to její odříkání plodné? Uvědomme si jedno: v rodinách a ve společnosti musejí být obětující se duše, zkrátka ti, kdo jsou schopni přinášet oběti. Ale obětující se nemůže být sám obětí, která ztratí své vlastní „já“. Přinášet pravou oběť může jen šťastný člověk.

Nenechat se ničím zotročit

Kdo se postí a něco si odříká, je buď tlustý, nebo šetří, anebo je příliš zbožný – takto zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby. Smysl oběti, postu, spočívá podle této domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti však bez postu nelze správně vychutnat radost. Opravdu se mohu radovat a těšit jen z těch věcí, na nichž nejsem závislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však už bez alkoholu nedokáže žít, musí pít, i když z toho vlastně radost nemá. Už není svým pánem, nýbrž otrokem pijácké vášně. Tohle platí o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne televizi a vypne ji, teprve když jde spát, kdo ji tedy má jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Naopak, takový člověk bude nevýslovně bezmocný a nešťastný, až televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli pokračovat.

V Prvním listu Korinťanům na jednom místě čteme: „Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nesmím nechat spoutat“ (6,12). Když se postíme, činíme se nezávislými na věcech tohoto světa. Nečiníme tak proto, že bychom jimi pohrdali, nýbrž právě proto, abychom si udrželi nezkalenou radost z jejich užívání. Kdybychom v klidu uvážili, kolik věcí nám už nedělá radost, poznali bychom, jak dobře by nám udělalo, kdybychom se cvičili v opravdovém postu.

Záchrana přichází jedině od Boha

Ve Starém zákoně se Izraelita postí, když prožívá smutek (1 Sam 31,13; 2 Sam 1,12) nebo když se potýká s obtížemi a očekává pomoc od Boha (2 Sam 12,16; 1 Král 21,27). Postí se také, aby se připravil na přijetí Božího zjevení (Ex 34,28; Dan 10,2n) nebo před splněním těžkého úkolu (Ezd 8,21; Est 4,16). V kritických hodinách své historie celý lid vyjadřuje postem, že očekává záchranu jedině od Boha (Sd 20,26; 1 Sam 7,6; Jer 36,6.9).

Starozákonní člověk dává postem Bohu najevo, že ho čeká v pokoře, a proto se také slovo postit často vyjadřuje termínem „pokořovat se, ponižovat duši“ (Žl 35,13). Zejména v dobách náboženského úpadku mohl být půst snadno považován za prostředek nátlaku na Boha a mohl často sklouznout k povrchnímu plnění vnějších úkonů. Proto proroci podobný způsob postní praxe tvrdě kritizovali. Podle nich pravý půst neboli pravý způsob, jak se sklánět před Bohem a připravovat se na setkání s ním, znamená lámat pouta nespravedlnosti, osvobozovat utlačené, rozdělit svůj chléb s hladovým nebo přijmout opuštěné (Iz 58,1-14; Zach 8,16-19).

V Novém zákoně se na počátku své veřejné činnosti postí sám Ježíš. Dává tím najevo absolutní závislost na svém Otci. Nikdo – ani ďábel (viz Mt 4,1-11) – jej od něho nemůže odloučit. V kázání na hoře jasně říká, že ti, kdo mu náleží, zůstanou věrni praxi postu, ale doporučuje jim konat ho ve skrytosti (Mt 6,16-18), aby byl půst pravým pokořením před samým Bohem. Ve skutečnosti je půst výrazem očekávání spásy (Lk 2,37), a proto když je tu Ježíš, není chvíle postu (Mk 2,19).

Také prvotní církev prožívá radost ze vzkříšení, tudíž apoštolové neustanovili žádný půst. Přesto se při přípravě na důležitá rozhodnutí postí: před rozhodnutím podniknout misii (Sk 13,2) či před volbou služebníků pro církevní obce (Sk 14,23). Křesťanský půst v biblické době nebyl zbožným cvičením k vymaňování lidské duše z jejího tělesného vězení – tak to většinou chápali křesťané v pozdější tradici církve. Křesťanský půst byl především usměrňováním života člověka, aby se mohl svobodně oddat radostné službě Pánu (srv. Kol 2,16--23; 1 Tim 4,1-5).

Ukaž skutkem, že se postíš

Tento malý exkurz do chápání postu v Písmu svatém mohou vhodně shrnout a doplnit slova cařihradského patriarchy svatého Jana Zlatoústého: „Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchu. Kdo se postí jedině od jídla, ten půst snižuje, zneuctívá. Postíš se? Ukaž to skutkem! Jak, ptáš se? Takto: vidíš-li chudého, slituj se nad ním, vidíš-li svého nepřítele, smiř se s ním, vidíš-li, že tvůj přítel jedná šlechetně, nezáviď mu, vidíš-li krásnou ženu, nevšímej si jí. Ať se postí nejen ústa, ale i oko, noha, ruka a všechny naše údy. Ať se postí naše ruka od nespravedlivého majetku, ať se postí naše noha od chůze za nedovolenými věcmi, ať se postí naše oko od všetečných pohledů, ať se postí naše ucho od pomluv a nactiutrhání, ať se postí naše ústa od kluzkých slov a tupení. Jaký můžeme mít užitek z toho, když se sice zdržujeme masa, ptáků a ryb, bratry však vraždíme, neboť kdo na cti utrhá, ten podle apoštola Pavla vraždí svého bližního.“

Toto všechno může být pro moderního člověka postním programem v biblickém duchu. Zkrátka něco pustit, abych měl větší a hlubší radost ze života!

Autor je převorem benediktinského kláštera v Praze na Břevnově.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay