Betlém je pro poutníky bezpečný

Vydání: 2006/11 Příprava na manželství, 13.3.2006, Autor: Kateřina Beščecová

Přinášíme vám reportáž z návštěvy Ježíšova rodiště

Když našinec čte zprávy z Izraele, snadno nabude dojmu, že tam pro něj není příliš bezpečno. Pokud se ale přece jen podívá do míst, kde se narodil a žil Kristus, může být překvapen. Nejenom výjimečností těchto míst, ale i klidem, který zde panuje.

 

Ještě před odletem se jedna paní z naší skupiny ptá průvodců z CK Palomino, se kterými jsme do Izraele jeli, jestli dostaneme nějaké neprůstřelné vesty. Z domova ji ani nechtěli pustit, každý den jí píší SMS, že se za ni modlí a bojí se, aby se jí nic nestalo. Ale my, kteří jsme bydleli v Betlémě v hotelu vzdáleném jen asi 25 minut chůze od baziliky Narození Páně, víme, že není důvod k obavám. Poutníci jsou zde vítáni. Každý se ptá, odkud jsme, zdvořile nás vítají. Jsou milí a pohostinní, tihle obyvatelé Betléma.

Důvodem je i to, že poutníci podpoří místní křesťany, kterých zde stále ubývá. Dnes v Betlémě žije 55 % křesťanů a 45 % muslimů. Řada křesťanů se kvůli těžkým životním podmínkám přestěhovala do Evropy. Důvodem je samozřejmě i zeď a izraelské policejní hlídky, které střeží vchod do tohoto palestinského území a kontrolují, aby se nelegálně nedostal ven žádný Palestinec. A tak i když projíždíme autobusem, nezřídka vstoupí dovnitř voják se samopalem a nahlédne do našich pasů, případně si od řidiče nechá otevřít kufr autobusu - co kdyby tam byl někdo schovaný! Palestinci smějí opustit Betlém pouze na speciální propustku. Někteří pracují v Jeruzalémě a jezdí tudy denně, ale jsou i tací, kteří Betlém kvůli těmto omezením už několik let neopustili. Jeden místní chlapec nám ochotně líčí, že když on se potřebuje dostat ven, zná místo, odkud seskočí ze střechy domu. „Pro Izraelce není problém dostat se do Betléma, ale my se ven dostaneme jen stěží,“ líčí. Jak však potvrzují naši průvodci, v Betlémě není jediný Žid, a na toto území se bojí vstoupit i židovští průvodci s turisty. Například zde stojí rozestavěné židovské sídliště pro 150 000 lidí, ale kvůli konfliktu zatím zůstává prázdné. Izraelci nechtějí zbořit domy, do kterých investovali peníze, Palestinci se zas nechtějí vzdát svého území...

 

OBAVY Z HAMÁSU?

Přestože média u nás často vyslovují obavu z vítězství radikálního hnutí Hamás v palestinských volbách, místní - včetně křesťanů - tyto obavy nesdílejí, tedy alespoň ti, se kterými jsme měli možnost hovořit. Tvrdí, že pro Palestinu, která je z velké části závislá na Izraeli, znamená volba Hamásu lepší životní podmínky. Lidé doufají, že získají samostatný stát. Komplikovaná je i otázka sebevražedných útočníků. Palestinci často takového člověka považují za mučedníka, který jde do nebe. Někdy však může být motivací i materiální zabezpečení jeho rodiny. Na otázku, zda nevidí v Hamásu hrozbu, odpovídá spolumajitel a manažer hotelu v Betlémě, arabský křesťan Basil Abú Aita: „Domníváme se, že Hamás vstoupí na politickou scénu a bude vyjednávat s ostatními politickými stranami. Tak může lépe kontrolovat další politické autority. Pokud jde o běžný život, doufáme, že pro nás bude stejně bezpečno v Betlémě i mimo jeho území. Doufáme, že se nám bude žít klidněji.“

MŮŽETE TU ŽÍT JAKO DOMA

Místní se shodují, že mezi muslimským a křesťanským obyvatelstvem zde neexistují sebemenší konflikty. Žijí vedle sebe, vzájemně si chodí na svatby či pohřby, když je třeba, jeden druhému vypomůže, jejich děti si spolu hrají... Potvrzuje nám to i muezín z místní mešity, který má sousedy křesťany a vztahy mezi nimi jsou velmi přátelské. Přesto dnes mnozí křesťané ve Svaté zemi žijí v nejistotě a v obavách o svou budoucnost. Důvody jsou především politické. Basil Abú Aita vysvětluje, že podmínky pro křesťany se začaly zhoršovat již za Osmanské říše (ta zanikla po 1. světové válce). Do té doby prý v Betlémě tvořili křesťané až 90 % populace, dnes jich stále ubývá. „I turistů sem jezdí mnohem méně než dříve. Přitom 60 % obyvatel Betléma žije z turismu. Kdyby nebylo poutníků, nemáme z čeho žít,“ líčí velmi vážným hlasem Basil Abú Aita. Přitom se dušuje, že poutníci jsou zde vždy srdečně vítáni a nemusí mít sebemenší důvod k obavám. „Mohu zaručit, že Betlém je pro turisty bezpečnější než třeba Jeruzalém nebo jakékoliv jiné místo. Jsme velmi rádi, když sem přijíždějí turisté a uděláme všechno pro to, aby sem mohli jezdit i nadále,“ říká Basil Abú Aita. I při večerní procházce po městě Betlémě pocítíte, že je zde skutečně klid. Občas potkáte pár mladých Arabů nebo děti, které už asi měly dávno spát a s nastavenou rukou žebrají od turistů peníze... Tu a tam narazíte na kočky, které se živí odpadky na ulicích. Žádný policista, žádné zbraně. „Izrael nás okupuje. Já sám jsem kvůli izraelským hlídkám Betlém neopustil už dva roky. Ale poutníci a turisté se nemají čeho bát. Pro ně je tu bezpečno,“ říká Basil Abú Aita a vypráví mi, jak mu izraelští vojáci při intifádě v roce 2000 rozbombardovali hotel. Několik let ho obnovoval a několik let sem nepřišli žádní turisté. Přišel prý o pět milionů dolarů... Podobné případy ovšem najdeme i na izraelské straně „barikády“. Každopádně vztahy v těchto oblastech jsou natolik komplikované, že jasného pohledu se dopracujete jen stěží. Stejně tak příměří se zatím jeví jako nedosažitelné.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay