Vydání: 2010/44 Mládí a smrt, 26.10.2010, Autor: Martin T. Zikmund

Postavit se rozjetému vlaku emigrace křesťanů z Blízkého východu se pokusila dlouho připravovaná blízkovýchodní biskupská synoda, která se konala ve dnech 10.– 24. října v Římě. Nad tématem „Společenství a svědectví“ společně rozvažovalo na 185 katolických biskupů latinského obřadu i obřadů východních a dospělo k desítkám námětů, které mají sloužit Svatému otci k sepsání příslušného dokumentu. Ten také kázal při slavnostní mši v bazilice sv. Petra na závěr synody.

„Drazí bratři a sestry Blízkého Východu! Zkušenost těchto dní kéž vás ujistí, že nikdy nejste sami, že vás vždy provází Svatý stolec a celá církev, která se zrodila v Jeruzalémě, rozšířila se na Blízkém východě a potom do celého světa“ – touto narážkou na Skutky apoštolské zakončil Benedikt XVI. biskupskou synodu, jíž se také účastnil. A ještě předtím vyjádřil své přesvědčení o řešení blízkovýchodní rébusu slovy: „Mír je možný. Mír je naléhavý. Mír je neodmyslitelnou podmínkou života hodného lidské osoby a společnosti. Mír je také nejlepším lékem na zastavení emigrace z Blízkého Východu.“ Zároveň připomněl poutní žalm 122 s jeho výzvou: „Vyprošujte Jeruzalému pokoj!“ – a to s ohledem na napětí, které ve Svaté zemi panuje mezi Židy a Palestinci, mezi nimiž jsou i křesťané. Hned v několika jazycích včetně arabštiny se v Římě debatovalo nad osudy necelých šesti milionů blízkovýchodních katolíků, kteří žijí v oblasti od egyptské Káhiry po íránský Teherán. Podle františkánského kustoda Svaté země P. Pierbattisty Pizzabally jde o to, aby se žádný z katolických ritů (jako např. melchiotský, chaldejský, maronitský, řecko-katolický, latinský či syrský) neuzavíral sám do sebe, ale byl schopen v celé řadě věcí spolupracovat s jinými rity téže víry, aby tím vynikla jednota katolické církve. Ale nejen o tom se vedly rozhovory. Řeč byla také o situaci křesťanů v Iráku, o Afghánistánu, o katolickém vzdělávání, o roli křesťanských médií, o respektu k náboženské svobodě, o vztahu k judaismu a islámu a mnoha dalších otázkách. Synodální zástupci byli též přijati nejvyššími představiteli italského státu. „Věřím, že tato nit dialogu monoteistických náboženství, kterou katolická církev v čele s nynějším papežem sleduje, je opravdu jednou ze základních cest k dosažení smíření mezi civilizacemi. Je to ten největší zdroj, z něhož můžeme živit naši naději a dosáhnout naše ideály a cíle,“ nechal se slyšet před šesti patriarchy Blízkého Východu a několika dalšími biskupy italský prezident Giorgio Napolitano. Tytéž církevní představitele přijal pak i italský ministr zahraničí Franco Frattini. Ten je informoval o svých vystoupeních na obranu křesťanských menšin v Iráku a o pomoci italského státu při budování bytů pro mladá manželství ve Svaté zemi, aby se tak předcházelo emigraci tamních křesťanů na Západ. „Máme za to, že svoboda vyznávat náboženskou víru je základní právo každého jednotlivce,“ zdůraznil ministr. I biskupská synoda přijímala hosty. Mezi nimi například rabína Davida Rosena, který hovořil o komplikovaném postavení palestinských křesťanů ve Svaté zemi, a také představitele muslimů. Právě o potížích dialogu s muslimy se pro Vatikánských rozhlas svěřoval libanonský biskup ze syrské Antiochie Raboula Antoine Beylouni. „Korán vštěpuje muslimovi domýšlivé vědomí, že vlastní pravé a úplné náboženství, hlásané největším a posledním prorokem, a proto vede dialog s touto nadřazeností jakožto boj, ve kterém už zvítězil…“ Kromě toho prý Korán muslimům dovoluje skrývat před křesťanem pravdu a mluvit a jednat v rozporu s tím, co si myslí a čemu věří. Za nejvhodnější téma dialogu považuje tento libanonský biskup osobu Panny Marie, protože Korán o ní mluví vstřícně, klade důraz na její ustavičné panenství a jedinečné, zázračné početí Krista. Právě vzhledem k tomu, že si jí mnozí muslimové tolik váží, je třeba se jí při dialogu s muslimy dovolávat.