Beata Bocek o tobě, sobě i Bohu

Vydání: 2016/9 Papež se vrátil z jámy lvové, 23.2.2016, Autor: Milan Tesař

Příloha: Perspektivy 9

K výrazným tvářím tuzemské folkové scény patří v poslední době mladá polsko-česká písničkářka Beata Bocek. Nedávno vyšlo její čtvrté album nazvané O Tobje (vlastní náklad). Kromě svých písniček zaujme i schopností vybírat si pro svoje projekty skvělé hosty a spoluhráče.


Písně Beaty Bocek jsou osobními výpověďmi, někdy i s prvky modlitby.Snímek archiv Beaty Bocek

Miluju zpěv a baví mě možnosti spolupráce s různými kapelami či muzikanty – ať už dlouhodobé nebo krátkodobé,“ prohlásila o sobě písničkářka Beata Bocek. Pochází z Českého Těšína, žije na Valašsku, ale velkým inspiračním zdrojem pro ni byla její nedávná cesta na Nový Zéland. Na svém novém albu zpívá nejen polsky – v jazyce, který pro ni zůstává tím nejpřirozenějším, ale také česky, anglicky a překvapivě i švédsky.

Název alba O Tobje vychází z textu písně Krople wody, která je podle autorky „o pěkných chvílích, kdy jsem myslela na svého milého, ale taky o období roku 2015, kdy veškeré organizování koncertů odebíralo chuť hrát a tvořit“. Jak však sama podotýká, výraz „o Tobě“ lze vnímat ve více rovinách. Může mířit k písničkářce samotné, k jejímu posluchači, ke spoluhráčům a také k Bohu. Vždyť hned následující píseň Chwila, mimochodem jedna z nejdelších na albu, je „o novoročním rozjímání a dialogu s Bohem. Poděkování za to, jaký byl celý rok“.

Písně Beaty Bocek jsou tedy osobními výpověďmi, někdy s prvky modlitby. Přirozeně se v nich prolínají různé roviny komunikace – směrem dovnitř, směrem ven i vzhůru. S tím jde ruku v ruce stylový přerod nebo spíše posun, který skladatelka a zpěvačka v posledních letech prodělala. Nepochybně na tom měly zásluhu jak její cesty po světě, tak přátelství s muzikanty různých žánrů a národností i její hostování na albech různých kapel a projektů. („Učím se v sobě hledat proud muziky, který by mohl obohatit tvorbu přátel, muzikantů,“ říká Beata Bocek.) Výsledkem je po aranžérské stránce mimořádně silná deska, na níž vedle autorčina akordeonu, kytary a ukulele a vedle basy a trubky jejího švédského přítele Christoffera Strandha hrají důležitou roli flétny, viola a další nástroje. Na bicí si jako hosté zahráli manželé Aleš a Jana Pilgrovi ze skupiny Biorchestr, s mandolínou přispěla Lucie Redlová, v jedné písni se objeví novozélandský písničkář a světoběžník Jono Bono Heyes a na klavír jeho krajan Trevor Coleman, s nímž Beata Bocek připravuje na letošní rok další album.

Od první písně Mantra płynącej rzeki, pojednávající o naději, víře a lásce, je zřejmé, že klíčovou roli zde nehrají pouze texty, ale také přírodní zvuky, nápaditý rytmus perkusí a práce s tichem. Přitom práce s aranžemi v žádném případě nepotlačila fakt, že Beatiny písně vycházejí v první řadě z pocitů a osobních zážitků a hlavním nositelem významu i emocí zůstává zpěvaččin výrazný hlas. A vše se opět naprosto přirozeně doplňuje – typickým příkladem je píseň Miejsca, v níž s tématem „propojení různých míst, lidí, předmětů a příběhů na světě“ koresponduje spojení a střídání vokálních a rytmických pasáží.

Beata Bocek se na hudební scéně pohybuje více než deset let – na Radiu Proglas hrála živě už v roce 2003. Teprve poslední dva roky se však hudbou živí a – jak přiznává – při náročné práci na albu O Tobje v nitru „nenašla klid a prostor pro ztišení“. Tím pádem k ní během posledního roku nepřišel žádný nový námět na píseň. Přejme jí tedy dostatek klidu a další silná témata, ať už přijdou zvenku, zevnitř nebo z komunikace s Bohem. O Tobje je krásná deska a pokračování si určitě zaslouží.

Autor je hudebním redaktorem Radia Proglas
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay