Bachař kněze prohání...

Vydání: 2014/30 Mezi mořem a ultramaratonem, 22.7.2014, Autor: Aleš Palán

Až se 20. století jednou změní v hlavách školáků ve vzdálenou epochu nepřehledných dějin, mohl by se tepelský opat Heřman Tyl stát vhodnou učební pomůckou.
 

P. Heřman Tyl byl oblíben ve všech místech, kde působil. Repro KT

V jeho životě se totiž jako v zrcadle zobrazují mnohé zásadní tendence, jimiž tato země v uplynulém století prošla. Heřman Josef Tyl se narodil právě před sto lety – 31. července 1914.

Jako by si sám tepelský opat uvědomoval, že jeho život je nositelem jedinečného svědectví. Vždyť své vzpomínky nazvané původně Psancem lásky opřel nikoliv o šťastné dětství, ale právě o ty nejdramatičtější životní okamžiky. Ty byly v jeho případě pevně spojeny se společenskými změnami – bohužel dost často neblahými.

Heřman Tyl se narodil v Cakově na Olomoucku 31. července 1914 – tedy ještě za Rakouska-Uherska. Jeho dětství bylo spojeno nejen s utvářením idejí nové republiky, ale také s bojem proti Římu. Proticírkevní rétorika nicméně v duši mladého ministranta úvahy o zasvěceném životě spíš posílila. Po maturitě v Prešově vstoupil v roce 1935 k novoříšským premonstrátům. A tady do jeho života vkročily „velké“ dějiny v plné síle.

Zločinci z povolání

Pomník před klášterem dodnes připomíná tragédii, která komunitu postihla v době heydrichiády. V květnu 1942 přepadlo Novou Říši komando SS a v podstatě všechny řeholníky odvleklo do brněnských Kounicových kolejí. Skončil zde i mladý provizor kláštera, tedy jeho hospodářský správce, Heřman Tyl.

A bylo ještě hůř: premonstráti byli odvlečeni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, mnoho z nich nepřežilo. „Nenávist vůči kněžím a všemu, co se vztahovalo k Bohu, neznala mezí – a to jak u SS, tak u vrahů a zločinců z povolání, kteří byli našimi šéfy v pracovních komandech. Jejich tyranii a sadismu jsme byli vydáni na milost a nemilost,“ vzpomínal později Heřman Tyl.

Po dlouhých měsících strávených v továrně na smrt byl mladý premonstrát vybrán do dalšího transportu. Nevěděl, jestli nejde na jistou smrt. „Nová nejistota. Nejhorší v tom, že budu sám, bez bratří a přátel, bez známých… Je se mnou Kristus,“ připomínal si však stále. Konce války se Heřman Tyl dočkal v Buchenwaldu.

Po osvobození začal svou práci jako novoříšský administrátor, ale již v roce 1946 byl jmenován převorem v Teplé. Přišel do kláštera, kde část původního osazenstva byla podezřívána z kolaborace a čekala na odsun či soud. Je dějinným paradoxem, že zatímco na novém místě se Heřman Tyl pokoušel zlepšit děsivé podmínky, které panovaly v lágrech pro odsouvané Němce, v jeho starém působišti, kde byl velmi populární, vyhráli komunisté volby slibem, že se zasadí o Tylův návrat do Nové Říše. Ten se už nikdy neuskutečnil, nicméně komunisté do Tylova života zasáhli brzy, a to opravdu zásadním způsobem.

Skepse i humor

Na začátku padesátých let byl Heřman Tyl znovu zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let vězení. Ani to ho nezlomilo. Jeden čas trávil spolu s dalšími duchovními internován v Kolíně. Smutek se zde mísil s nadějí, skepse s humorem. Svědčí o tom Tylova vzpomínka na známou písničku, kterou vězni opatřili novým textem: „Kolínečku, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, katolických kněží řady, odsouzených z velezrady, trpí v tobě nevinně. Bachař je prohání, žalmy zpívat jim brání. Chválí Boha bez brevíře, denně rostou v pevné víře, že je Pán Bůh ochrání.“

Tyl prošel řadou komunistických kriminálů. Ve Valdicích, Jáchymově, Leopoldově a na Mírově se mohl setkat nejen s několika spoluvězni z koncentráků, ale zanedlouho i s některými z těch, kteří byli před pár lety náruživými aktéry „rudé spravedlnosti“. Nyní se ale stali jejími oběťmi. Tak jako bránil hned po válce německé řeholníky a laiky před nelítostným hněvem Čechů, nyní P. Tyl ochránil před lynčováním i několik zatčených komunistických pohlavárů. Nejen svými názory, ale hlavně autentickým postojem dokázal všem kolem sebe připomínat potřebu odpuštění.

Po propuštění v roce 1958 pracoval Heřman Tyl až do poloviny šedesátých let jako skladník v JZD. Ani v těchto letech nezapomínal na premonstrátskou komunitu, která se kolem něj začínala organizovat. Jako duchovní mohl následně působit v Bohuslavicích u Konice a v Mariánských Lázních. Za normalizace byl o státní souhlas opět připraven a strávil nelehké roky v Bítově na Znojemsku. Poslední období před tím, než byl v roce 1990 zvolen tepelským opatem, strávil ve Slatinicích u Olomouce.

Heřman Tyl byl však už vážně nemocen, trpěl sklerózou multiplex a po dvou letech na pozici opata rezignoval. Zemřel v Mariánských Lázních 10. prosince 1993. Díky jeho nezdolnosti přetrvala kontinuita kláštera desetiletí hrůzovlád obou totalit. Díky jeho lásce si dodnes můžeme připomínat, jak má křesťan odpovídat na bezpráví.

 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Diskuse

Aktuální svědectví Vladimír F. 28.7.2014 07:21
V článku (mně) chybí humila 26.7.2014 12:52
Re: V článku (mně) chybí Zrušený uživatelský účet 27.7.2014 20:26
Re: Re: V článku (mně) chybí Zrušený uživatelský účet 27.7.2014 20:35

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay