Tím se papež František liší od svého předchůdce Benedikta XVI., který mířil většinou do západních zemí; výjimkou byly pouze dvě africké cesty a Svatá země. Argentinský nástupce německého papeže zvolil jinou „strategii“ – zatím převažuje Asie. Nepočítáme-li Františkovu cestu do Brazílie na Světové dny mládeže, kterou si sám nenaplánoval, navštívil už jen okrajovou evropskou Albánii a instituce EU ve Štrasburku. Ostatní cesty vedly vždy na východ: do Svaté země (březen 2014), do Jižní Koreje (srpen 2014) a nyní čerstvě na Srí Lanku a Filipíny. Na Filipíny se papež chystá příští rok znovu u příležitosti Světového eucharistického kongresu. Navíc římský biskup věnuje nebývalou mediální i modlitební pozornost údělu křesťanských migrantů z Předního a Středního východu – a zejména Sýrii a Irák jmenuje ve svých promluvách opakovaně. Druhou z těchto zemí chce podle svých slov navštívit ihned, jakmile to bude možné.

Vedle toho pokročila diplomatická spolupráce Vatikánu a Číny, kterou se snažil rozdmýchat už Benedikt XVI. svým listem do Číny před více než šesti lety. Tehdy však komunistický stát papeže víceméně ignoroval. Na základě čerstvých vyjádření vatikánského státního sekretáře Pietra Parolina se ale vztahy Svatého stolce a Číny dostaly do „pozitivní fáze“ a „výhledy jsou slibné“. S tím nejspíš souvisí i oficiální nepřijetí dalajlámy Svatým otcem před Vánoci.

Asie je historicky líhní světových náboženství. V některých jejích oblastech dnes prudce roste také křesťanství, a to zejména v Jižní Koreji a Číně. Zároveň právě v Asii křesťanství nejvíc naráží na odpor jiných náboženství a ideologií a počet mučedníků tu stoupá možná rychleji než v prvokřesťanských dobách – zvláště v řadě muslimských zemí a v komunistické Severní Koreji, částečně pak v Číně, Indii nebo na Srí Lance.

Srí Lanka, kam se papež chystá 12. ledna, se dosud vzpamatovává z mnohaleté války mezi buddhistickými Sinhálci a hinduistickými Tamily (1983–2009). Vtaženi do ní byli menšinoví křesťané, obzvlášť když se stejně početní tamilští muslimové politicky radikalizovali. Některé organizace varovaly papeže, aby do tohoto nestabilního prostředí – navíc krátce po prezidentských volbách 8. ledna – raději nejezdil.

František to nevzdal. „Papežská návštěva by mohla (alespoň dočasně) na některých místech odradit od porušování lidských práv a dalšího napětí, které by jinak na Srí Lance nevyhnutelně vyvstalo po těsném výsledku voleb,“ míní americký pozorovatel Taylor Dibbert.

Politické a náboženské rozdělení v tomto státě však není absolutní. Takřka všechny fyzicky zdatné obyvatele ostrova spojuje tradice aspoň jednou za rok vystoupit na vrchol hory Srí Pada o výšce 2 224 m n. m., kde je ve skále otištěno velké chodidlo: křesťané a muslimové věří, že patří Adamovi, buddhisté Buddhovi a hinduisté Šivovi. Příští dny ukážou, jak hlubokou stopu na tomto ostrově zanechá papež František.