Anton Otte: Omluv a politování už bylo dost

Vydání: 2015/21 František přijal českou výpravu, 19.5.2015, Autor: Aleš Palán

Mnohem raději než o odsunu mluví o potřebě smíření a odpuštění. Mons. ANTON OTTE je významným představitelem Ackermann-Gemeinde a kanovníkem vyšehradské kapituly.
 
Poutě smíření, brigády, kulturní akce... Mariánské Skoky nezůstaly ani po odsunu původních obyvatel pusté. Snímek Jiří Schierl
 
Jak osobně vzpomínáte na poválečný odsun? Znamenal pro vás nebo pro někoho z vaší rodiny trauma?
 
Poválečný odsun se přímo naší rodiny netýkal. Naše rodina nebyla celistvá, a my proto několikrát dostali z odsunu odklad, a to až do doby, kdy už transporty z Československa neodcházely. Na žádný velký strach si nevzpomínám, situace byla taková, že se s odsunem zkrátka počítalo. Postupem let, kdy už v Německu žili všichni naši příbuzní, se naše rodina vystěhovat sama chtěla – stalo se tak až v roce 1960.
 
Setkal jste se po válce s Čechy, kteří by se vám snažili pomoci?
 
Vybavuju si, že v pětačtyřicátém se na ulici nesmělo hlasitě německy zpívat, to ale trvalo jen krátkou dobu. Nepamatuji si na represálie kvůli naší němčině. Naopak, ve škole jsem byl často vyzýván, abych ostatním řekl nějaký místopisný termín z našeho okolí. V těžkých situacích nám pomáhaly hlavně řeholnice z vidnavského kláštera. U nich jsem se ostatně naučil číst a psát, protože první dva roky jsme do školy nesměli. V rámci Vidnavy jsme se museli vystěhovat z našeho domu na kraji města, šli jsme do dvoupokojového bytu v centru. Jako malým nám to ani moc nevadilo, bylo nás sedm dětí, pokoje byly plné postelí, a pro nás to znamenalo hlavně dobrodružství. Později nám v tomto domě nabídli další místnosti, takže to bylo pohodlnější.
 
Omluvil se vám osobně některý Čech za odsun? Uvítal byste takové gesto?
 
Osobně jsem tu potřebu nepociťoval, vždyť my sami později usilovali o to, abychom se do Německa dostali. Všeobecně mám dojem, že omluv a politování bylo již dost – připomínám zde zejména výměnu dopisů mezi českou a německou biskupskou konferencí a následující česko-německou deklaraci, kde je omluva jasně vyřčena.
 
Vyšehrad je považován za jeden ze symbolů české státnosti. Čeho je dokladem, že se zdejším proboštem mohl stát sudetský Němec? 
 
V době mého jmenování nepřišla žádná reakce, která by na to poukazovala. Vidím to jako důkaz, že žijeme v době, která něco takového už nechápe jako něco pohoršujícího.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 3 14. – 20. ledna 2020

Bible v centru pozornosti po celý rok

Neděli Božího slova, kterou vyhlásil papež František, letos 26. ledna slavíme poprvé. Zároveň vstupujeme do Roku Bible.

celý článek


Nepromarněme čas, zní modlitbami za jednotu

V sobotu 18. ledna začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Texty pro společné bohoslužby se letos inspirovaly ztroskotáním sv. Pavla a mottem je verš: „Zachovali se…

celý článek


Fokoláre slaví výročí zakladatelky

Když se před třiceti lety ujímali naši první porevoluční biskupové svého úřadu, vešla poprvé do širšího povědomí existence Hnutí fokoláre. Mnozí z nich totiž…

celý článek


Život „za dráty“, umírání na nich

1 415 kilometrů, 1 260 vycvičených psů, 49 tisíc zadržených i takřka 500 obětí: to jsou některá z čísel charakterizujících železnou oponu – bariéru, která v letech…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay