Anton Otte: Omluv a politování už bylo dost

Vydání: 2015/21 František přijal českou výpravu, 19.5.2015, Autor: Aleš Palán

Mnohem raději než o odsunu mluví o potřebě smíření a odpuštění. Mons. ANTON OTTE je významným představitelem Ackermann-Gemeinde a kanovníkem vyšehradské kapituly.
 
Poutě smíření, brigády, kulturní akce... Mariánské Skoky nezůstaly ani po odsunu původních obyvatel pusté. Snímek Jiří Schierl
 
Jak osobně vzpomínáte na poválečný odsun? Znamenal pro vás nebo pro někoho z vaší rodiny trauma?
 
Poválečný odsun se přímo naší rodiny netýkal. Naše rodina nebyla celistvá, a my proto několikrát dostali z odsunu odklad, a to až do doby, kdy už transporty z Československa neodcházely. Na žádný velký strach si nevzpomínám, situace byla taková, že se s odsunem zkrátka počítalo. Postupem let, kdy už v Německu žili všichni naši příbuzní, se naše rodina vystěhovat sama chtěla – stalo se tak až v roce 1960.
 
Setkal jste se po válce s Čechy, kteří by se vám snažili pomoci?
 
Vybavuju si, že v pětačtyřicátém se na ulici nesmělo hlasitě německy zpívat, to ale trvalo jen krátkou dobu. Nepamatuji si na represálie kvůli naší němčině. Naopak, ve škole jsem byl často vyzýván, abych ostatním řekl nějaký místopisný termín z našeho okolí. V těžkých situacích nám pomáhaly hlavně řeholnice z vidnavského kláštera. U nich jsem se ostatně naučil číst a psát, protože první dva roky jsme do školy nesměli. V rámci Vidnavy jsme se museli vystěhovat z našeho domu na kraji města, šli jsme do dvoupokojového bytu v centru. Jako malým nám to ani moc nevadilo, bylo nás sedm dětí, pokoje byly plné postelí, a pro nás to znamenalo hlavně dobrodružství. Později nám v tomto domě nabídli další místnosti, takže to bylo pohodlnější.
 
Omluvil se vám osobně některý Čech za odsun? Uvítal byste takové gesto?
 
Osobně jsem tu potřebu nepociťoval, vždyť my sami později usilovali o to, abychom se do Německa dostali. Všeobecně mám dojem, že omluv a politování bylo již dost – připomínám zde zejména výměnu dopisů mezi českou a německou biskupskou konferencí a následující česko-německou deklaraci, kde je omluva jasně vyřčena.
 
Vyšehrad je považován za jeden ze symbolů české státnosti. Čeho je dokladem, že se zdejším proboštem mohl stát sudetský Němec? 
 
V době mého jmenování nepřišla žádná reakce, která by na to poukazovala. Vidím to jako důkaz, že žijeme v době, která něco takového už nechápe jako něco pohoršujícího.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay