26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

ANKETA: je to projev nedůvěry

3. 4. 2013

|
Tisk
|

Vydání: 2013/14 Papež omyl nohy mladým muslimům, 3.4.2013, Autor: red

Oslovené osobnosti, působící v ČR i zahraničí, reagují na normy KBS ohledně vystupování kněží a řeholníků v médiích a zamýšlejí se nad jejich důsledky.

Mons. TOMÁŠ HALÍK, teolog

Je to vrcholně neprozíravý gól do vlastní branky, de facto sebelikvidace nejdůležitější kazatelny církve v dnešní společnosti. Když jsem slyšel zdůvodnění mluvčího konference, že toto opatření církve je vlastně službou médiím, protože když média oslovují kněze, chtějí přece znát pouze oficiální učení církve, uvědomil jsem si, jak hluboce tito lidé nechápou společnost a dobu, v níž žijí. Kdo chce znát oficiální nauku cír-
kve, může si otevřít katechismus. Co však média a veřejnost zajímá, jsou věrohodné osobnosti a způsob, jak tvořivě a přesvědčivě ve svém životě a myšlení toto učení uplatňují a rozvíjejí. A co je především třeba, je právě různost těchto příkladů, které jednak ukazují pestrost a šíři vnitřního bohatství víry a jednak touto legitimní pluralitou lépe oslovují pluralitní společnost.

Uniformita odpuzuje, organická jednota v různosti, po níž volal svatý Pavel, přesvědčuje. To opatření je další velmi nemoudrý krok prohlubující příkop mezi církví a současnou slovenskou společností a oslabující věrohodnost a autoritu představitelů církve dokonce i v očích mnoha věřících. Obávám se, že je tento projev urážející nedůvěry v zodpovědnost a dospělost kněží projevem panického strachu ze svobody, který je ukazatelem chybějící skutečné víry. Lidé, podpisující taková nařízení, ponesou před Bohem zodpovědnost za prohloubení sekularizace společnosti a pokles zájmu inteligentních lidí o kněžská povolání.

P. Tomasz Dostatni OP, publicista a bývalý ředitel nakladatelství polských dominikánů

Mediální prostor je specifickým místem, kde by měl být hlas církve, hlas křesťanů, zvlášť slyšet. Je to prostor velice diferencovaný, a proto by i přítomnost křesťanů v něm měla být různá. Jiná v médiích vyloženě katolických, jiná v médiích světských, liberálních. Lidé církve, křesťané obecně, musí hledat jazyk, jímž by dokázali hovořit o svých postojích a otázkách víry. Měli by umět používat různé výrazové prostředky, různé podoby jazyka. Církev se musí naučit vést rozhovor s lidmi odlišných názorů, nejen vydávat směrnice, kárat a kritizovat zlo. Média interpretují události a často jsou pro mnoho lidí jediným zdrojem informací. Církev nemusí v médiích jen vydávat prohlášení, ale může vést i dialog s jinak smýšlejícími lidmi jakožto kompetentní a poctivý partner. V Polsku jsou obrovské možnosti přítomnosti církve v médiích. Existují normy stanovené biskupskou konferencí, ale jejich účelem není něco zakazovat, nýbrž pouze připomínat. Samozřejmě se stává, že příslušný biskup je nucen z různých důvodů někomu zakázat vystupovat v médiích, např. v případě poznaňského emeritního arcibiskupa Juliusze Paetze nebo P. Adama Bonieckého, bývalého šéfredaktora časopisu Tygodnik Powszechny, ale už v tomto případě se jeho řeholní představený setkal s ostrou kritikou svého rozhodnutí – v médiích i mezi kněžími. S duchovními, kteří působí v médiích, je třeba zacházet jako s duchovně a intelektuálně dospělými lidmi. Uplatňovat souhlas nadřízených ke každému konkrétnímu vystoupení je špatné, protože to ukazuje, že tu někdo vůbec nerozumí roli a fungování médií. Škoda.

Mons. Martin Holík, ředitel Radia Proglas

Snad ubude materiálu pro bulvár. A klerici? Vedle negativního vymezení (souhlas nezbytný) bude v praxi problémem rozlišit „obyčejnou“ komunikaci a tu „jménem církve“; pozitivně laděné znejistí, jiní budou víc působit na blozích a sociálních sítích. Nadřízený bude jen obtížně stále na telefonu pro konzultace a vydávání souhlasu. I když rozumím potížím slovenských souvěrců, jsem z norem dost rozpačitý, zvlášť když se praxe otevřenosti církve v poslední době jeví být spíše očistnou. Prozíravé by bylo povinnosti nevyžadovat důsledně, důsledky aplikovat výjimečně s tím, že normy „vyšumí“ nebo budou časem revidovány (nesmíš) směrem k podobnosti polským nebo italským normám (buď uvážlivý). Toto mé vyjádření by na Slovensku asi vyžadovalo souhlas; vážím si svých biskupů za tuto svobodu stavěnou na oboustranné důvěře.

Štefan Hríb, šéfredaktor časopisu Týždeň

Důsledky budou dva. 1. Posilní to stereotyp o zaspalé, zastaralé a zatuchlé církvi, která nahradila lásku a svobodu slepou poslušností.

2. Posílí se tím postavení té části hierarchie a kněží, která svou duchovní plytkost a irelevanci současnému světu překrývá direktivami a institucionální mocí.

P. Peter Kvasňák, správce farnosti Lúčky (SK)

Pro mě osobně je to jen a jen bolestné, protože v době komunistické totality se církev musela kvůli StB a KSČ stahovat jen do kostela, sakristie a občas ještě na faru. Byla umlčovaná – a nyní, v čase svobody, vědomě a dobrovolně umlčuje kněze KBS.

Moje osobní zkušenost je taková, že je to jen kvůli odvolanému arcibiskupovi Róbertu Bezákovi.

P. Milan Glaser sj, redaktor Radia Vaticana

Myslím, že je to projev nedůvěry biskupů vůči kněžím. Přijde mi to absurdní. Pokud bude muset kněz opravdu kvůli každé prkotině volat ordinářovi, bude to i technicky obtížně realizovatelné.

Důsledkem bude, že kněží nebudou veřejně vystupovat. Myslím ale, že toto opatření dlouho nevydrží.

P. Štefan Novotný, vyučující na teologické fakultě v Košicích

Důsledky neumím odhadnout, protože nejsem expert na média. Myslím si však, že velmi důležitý bude způsob interpretace těchto norem. Od jejich zveřejnění jsem se zatím nesetkal s žádným omezením ze strany svého biskupa, který mě naopak povzbuzoval k evangelizaci prostřednictvím médií. Ale rozumím i negativním ohlasům na jejich zveřejnění, které ještě zesiluje současná celková atmosféra na Slovensku.

P. Josef Kaiser, farář v rodišti Benedikta XVI., který je s předchozím papežem už řadu let v pravidelném styku

Katolická církev je spravována hierarchicky, což ale neznamená, že jako kněz se nemohu svobodně vyjadřovat. Jsem vysvěcen a oprávněn předsedat farnosti a vyjadřovat své názory – to bych si nenechal zakázat. Takový předpis, jako jsou tyto normy KBS, se v praxi stejně nedá uskutečnit, neboť každý novinář, pokud chce, si může nahrát či opsat něco z kázání daného faráře a pak to publikovat. Každé nahlas vyslovené slovo je veřejné a nepotřebuje povolení ke zveřejnění. Pokud mají slovenští biskupové jiné mínění, měli by nejprve oni sami žádat papeže Františka o povolení tlumočit svá stanoviska do veřejnoprávních médií.

„K tomuto vyjádření bych musel žádat povolení, proto se raději nebudu vyjadřovat.“ I takovouto odpověď dostal KT, když oslovoval slovenské kněze s prosbou o okomentování mediálních norem KBS. Z více než 15 oslovených slovenských kněží nakonec svou odpověď poslali pouze tři. Jeden z nich se vyjádřil ale jen pod podmínkou anonymity a napsal, že normy se dotknou „hlavně kněží, kteří svými názory nejsou příliš pohodlní současnému vedení církve na Slovensku“. Mnozí z nich už podle něj byli napomínáni a normy nyní umožní jejich snadnější umlčení, případně potrestání. „Komunistickou normalizaci jsem zažil jen jako dítě. Bohužel až teď pociťuji, co to vlastně znamenalo,“ uvědomuje si slovenský kněz.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou