Vydání: 2011/26 Medžugorie, 22.6.2011

Lubomír Mlčoch, ekonom

Na celé situaci mi osobně nejvíce vadí asi to, že reformy neprošly žádnou náročnější kul- tivovanou debatou. Postoj vlády mi přijde hodně manipulativní. Proto vše došlo až takhle daleko a situace se vyostřila. Bez vzájemné debaty se sporné body nedají vyjasnit a v tomto smyslu jsme za protesty spoluodpovědní i my ostatní. Ani hlas nás křesťanů nebyl slyšet. Ozývala se pouze KDU-ČSL, ale tu média momentálně neberou příliš vážně. Zvolená forma protestu mi přišla poměrně kultivovaná, nebyla to žádná divočina, stávka je v zahraničí celkem běžným nástrojem. Když jsem v 90. letech jezdil do Francie, stávkovali tam téměř při každé mé návštěvě. Je to skoro jejich národní sport. Tento způsob protestů s sebou samozřejmě nese ekonomické ztráty, přesto je to legitimní nástroj, na který pamatuje i sociální nauka církve.

Jiřina Štouračová, předsedkyně Moravskoslezské křesťanské akademie

Celá stávka v dopravě se konala podle mě především proto, že odborářští bossové, rekrutující se z levicového politického spektra, velmi často úzce spojeni s KSČM a ČSSD, nesouhlasí s reformami, které připravuje pravicová vláda. Jsme svědky stranického zápolení, jehož obětí jsou obyvatelé a konstruktivní práce na utváření moderní, solidní a konkurenceschopné ČR. Jsem přesvědčena, že odboráři mají právo na vytváření i vyjádření svého názoru, ale vůči této zemi i jejím obyvatelům mají také zásadní povinnost o své vizi jednat, získávat pro ni stoupence. Poctivé jednání a vysvětlování odborářů jsme ale neviděli, pouze využili nátlakových prostředků, které jim zákon umožňuje. Zákon ano, ale morálka bez užití vyjednávání ne. Jsem ráda, že se našli lidé, kteří si stávkou „nenechali zkazit náladu“. Vytáhli kola, brusle, koloběžky a s úsměvem se vydali za plněním svých školních i pracovních povinností. Velmi si také cením lidí, kteří navzdory stávce a napadání ze strany stávkujících kolegů, usedli za volanty autobusů a vyjeli spoluobčanům vstříc.

P. Robert Falkenauer, generální vikář plzeňské diecéze

Až dosud jsem o žádném konkrétním a konstruktivním požadavku odborářů neslyšel, vše přehlušilo paušální „stop reformám“, což rezolutně odmítám. Každý soudný člověk ví, že nemůže dlouhodobě utrácet více než vydělá, ale mnozí naši politici ve svém populismu ignorují, že to platí i pro společnost jako celek. Tato země se po letech dočkala demokraticky vzniklé vlády, která má vůli chovat se odpovědně. Je na ní, aby reformy vymyslela a prosadila, nejlépe v maximálním možném konsenzu s opozicí. Je velmi nebezpečné, když si roli politické reprezentace uzurpují odbory, prohlašujíce se za „zastánce lidu“, ačkoli je nikdo nevolil a nenesou žádnou politickou odpovědnost. Jejich bossům to zjevně vyhovuje a lichotí, ale s demokracií to nic společného nemá. Rovněž považuji za nepřijatelné, aby si tato skupina brala za rukojmí nezúčastněné občany. Myslím, že vzhledem k významu dopravy pro fungování státu by bylo rozumné omezit zákonem dopravákům právo na stávku, podobně jako je tomu třeba u vojáků či policistů.

P. Tomáš Halík, teolog a publicista

Chápu celkové znechucení veřejnosti současnou politickou scénou. Uznávám právo na stávku a arogantní výrok prezidenta na adresu odborářů považuji za další z jeho mnoha nehorázností. Přesto považuji stávku tohoto rozsahu v tomto případě za politickou chybu. Stávka bez jasně formulované realistické alternativy navrhovaných reforem nic pozitivního nepřinese, pouze finančně poškodí stát a zdiskredituje odbory samotné. Nepopulární reformy jsou bohužel nutné, ovšem vláda by je měla dělat promyšleněji, přesvědčivě je vysvětlovat veřejnosti, a především energicky bojovat proti korupci. Pokud vláda nepřijme účinná protikorupční opatření, nemá morální právo vyžadovat po občanech, aby si „utahovali opasky“.