Američtí voliči odmítli "sociální inženýrství"

Vydání: 2006/48 Jak prožít advent, 28.11.2006

Příloha: Perspektivy

Nedávné volby do Kongresu Spojených států spíše prohráli republikáni, než že by je vyhráli demokraté. Za svou prohru si republikáni mohou sami a určitě si ji zasloužili; i když to neznamená, že si demokraté nutně zasloužili vyhrát, anebo že budou vládnout lépe.
Vedení republikánů po dvanácti letech většiny v Kongresu podlehlo aroganci moci a mnozí kongresmani byli spojeni s korupčními aférami. Největší svízel ale spočívala v tom, že se Republikánská strana chovala jako sociální demokracie. Republikáni, kteří získali většinu v roce 1994 s příslibem omezení byrokracie, snížení daní, ukončení neefektivního plýtvání peněz daňových poplatníků a zeštíhlení státu, splnili z těchto slibů pouze jeden jediný – snížili daně. Republikánský Kongres se za posledních šest let stal Kongresem enormního nárůstu státních výdajů, a to se souhlasem republikánského prezidenta George W. Bushe. Republikánští kongresmani se domnívali, že když nacpou do svých volebních obvodů dostatek federálních peněz, jak to předtím dělali demokraté, podaří se jim definitivně získat voliče na svou stranu. To možná fungovalo u voličů Demokratické strany, ale v případě svých voličů republikánští kongresmani po zásluze narazili: ti od nich žádali šetrnost a fiskální střízlivost.
I když to může znít neuvěřitelně, prezident George W. Bush – pokud jde o domácí federální výdaje, především ty na školství a zdravotnictví – je druhým nejlevicovějším prezidentem v amerických dějinách, hned po Lyndonu Johnsonovi v šedesátých letech 20. století.
Voliči tedy republikány potrestali po zásluze: nikoli proto, že by republikáni byli v Kongresu příliš konzervativní, ale naopak proto, že byli málo konzervativní a že se od svých předem proklamovaných slibů týkajících se omezení role státu odklonili.
K porážce republikánů samozřejmě velmi přispěla i nepopularita prezidenta Bushe a války v Iráku. Ale zde je třeba zmínit klíčové rozlišení, které mnozí naši komentátoři záměrně opomíjejí: nikoli rozhodnutí svrhnout režim Saddáma Husajna a invaze do Iráku v roce 2003 (tedy odstranění hrozby terorismu) jsou vnímány jako nepopulární či nesprávné, nýbrž naprosto nepopulární je uvíznutí Američanů v Iráku, stejně jako zabřednutí do sektářského a kmenového konfliktu na hranici občanské války. Záměr budovat liberální demokracii v islámské, etnicky a konfesijně rozdělené zemi, tedy záměr budovat jakýsi nový národ, je konzervativci (ale nikoli už neokonzervativci) vnímán jako akt sociálního inženýrství za hranicemi Spojených států, tedy typický příklad levicové politiky.
Dosavadní americké ztráty za pět let války proti islámskému terorismu, tj. ztráty v Iráku i v Afghánistánu, činí dohromady asi tři tisíce padlých vojáků. Čistě pro srovnání: za tři roky války v Koreji 1950–1953 padlo téměř 38 000 amerických vojáků! Za čtyři roky americké občanské války Severu proti Jihu (1861–1865) padlo 600 000 amerických vojáků (dohromady na obou stranách), tj. v průměru tři tisíce za jeden týden! Za druhé světové války – která pro Ameriku trvala kratší dobu, než je současná americká vojenská přítomnost v Iráku – ztratili Američané v průměru dva tisíce vojáků každý týden. Mimochodem, za dobu pěti let, kdy ztráty v Iráku a Afghánistánu dosáhly výše oněch tří tisíc vojáků, bylo v Americe spácháno 85 000 vražd (přitom ani jediný teroristický útok, což znamená, že Bushova vláda při zajišťování bezpečnosti Američanů byla zatím úspěšná) a 6 000 000 (ano, šest milionů) potratů!
Přestože tři tisíce padlých amerických vojáků tvoří ve světle těchto statistik zanedbatelné číslo, budování liberální demokracie v Iráku nebylo bezpečnostní nutností, a tudíž uvíznutí Američanů v Iráku nebylo nezbytné.
Z konzervativního hlediska byl prezident Bush nejúspěšnější, pokud jde o daně (jejich snižování) a nominace soudců (konzervativních, tedy těch, kdo interpretují americkou ústavu tak, jak byla napsaná, a nikoli tak, jak si subjektivně myslí, že by napsaná být měla).
Novým „spíkrem“ (dle naší terminologie předsedkyní) Sněmovny reprezentantů je Nancy Pelosiová z výrazně levého a v morálních otázkách radikálně liberálního křídla Demokratické strany. Nancy Pelosiová reprezentuje jeden z volebních obvodů ve středu San Francisca, tedy obvod nadprůměrně bohatých lidí, velice liberálních v morálních otázkách, mladých, převážně svobodných profesionálů, a yuppies, z nichž značnou část tvoří homosexuálové (její obvod je asi ten s největší koncentrací aktivních, otevřených homosexuálů v USA). Populace obvodu Pelosiové klesá – nikdo tam nemá děti (a když někdo náhodou ano, stěhuje se pryč). Příští dva roky se asi nic závažného dít nebude, prezident Bush již nic důležitého neprosadí a samotní demokraté rovněž nebudou mít sílu cokoli kontroverzního prosadit (prezident má právo veta). Budou Bushovi pouze znepříjemňovat život. Tyto dva roky budou přípravou na prezidentské volby 2008 a obě strany vše podřídí strategii supervolebního roku 2008. Volební kampaň ostatně již začala: na straně demokratů má největší šanci na nominaci senátorka Hillary Clintonová z New Yorku, na straně republikánů senátor John McCain z Arizony a dosavadní guvernér Massachusetts Mitt Romney, který je mormon.
„Vítězem“ voleb se stala rovněž instituce manželství: v sedmi státech byla v referendech zakázána registrace homosexuálních svazků, v jednom státě (Arizona) nebyl ústavní zákaz homosexuálních svazků schválen (neznamená to, že by byly schváleny, pouze to znamená, že nebyly ústavně zakázány a má o nich rozhodnout arizonský parlament). V Jižní Dakotě byl naopak v referendu odmítnut absolutní zákaz potratů, který předtím její parlament přijal.
Roman Joch
Autor je ředitelem Občanského institutu
Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay