Vydání: 2011/48 Ticho, 23.11.2011, Autor: Martin T. Zikmund

Kdysi zde kvetl obchod s otroky, dnes tu kvete křesťanská misie. Benin, nevelká africká země na pobřeží Guinejského zálivu, se může pyšnit největším nárůstem katolíků v Africe. A také návštěvou Svatého otce, kterou zde vykonal ve dnech 18. – 20. listopadu.

Obyvatelé Beninu si to uměli užít. Ulice měst Cotonou a Quidahu, kam Benedikt XVI. zavítal, byly uklizeny a domy pokryty plaká- ty s papežovými portréty. A v celé zemi byl den jeho příjezdu, tedy pátek, vyhlášen dnem volna. „Je to pro nás velká slavnost, která přinese věřícím v Beninu ještě více víry. Jsme šťastní,“ svěřil se obyvatel Cotonou Noelle Agboton. Že této cestě přikládal velký význam i sám papež, dokládá jeho proslov na letišti před odletem zpátky do Říma, v němž zdůraznil: „Přál jsem si znovu navštívit africký kontinent, kterého si vážím a k němuž chovám zvláštní sympatie, protože jsem vnitřně přesvědčen, že je zemí naděje.“

KATOLICKÁ PRUŽNOST SKLÍZÍ PLODY

Není divu. Jen v devítimilionovém Beninu se v posledním desetiletí počet katolíků zdvojnásobil, takže dnes tvoří už více než čtvrtinu obyvatel země, jež bývala tradičně považována za baštu animistického náboženství voodoo. K němu se dosud hlásí zhruba 40 % obyvatel, zatímco k islámu 22 %. Podle afrických teologů je jedním z důvodů, proč zde počet křesťanů tak narůstá, větší pružnost katolicismu ve vztahu k domorodým vírám – ten se zde totiž nesnaží ničit ty tradice a rituály, které nejsou v přímém rozporu s křesťanstvím. „Církev nemá usilovat o vyhlazení africké kultury, ale má být jako síto a zadržet to, co nepomáhá člověku a jeho vývoji,“ prohlásil v souvilosti s touto druhou papežskou návštěvou v Africe editor kamerunských biskupských listů P. Jean Benoit Nlend. Vztahem k domorodým náboženstvím se zabývá vedle dalších otázek i posynodální apoštolská exhortace Africae munus, kterou právě v Beninu papež podepsal a předal zástupcům všech afrických biskupských konferencí. „Kéž padne na úrodnou půdu, zakoření, vzroste a přinese hojný užitek,“ řekl o tomto dokumentu Benedikt XVI.

BRÁNA NENÁVRATU

Snad právě mladost afrického katolicismu způsobila, že papež se vedle setkání s politiky, biskupy, seminaristy, řeholníky a dalšími tentokrát sešel zvlášť i s dětmi. A zavzpomínal přitom na den svého prvního svatého přijímání, který byl podle něj jedním z nejkrásnějších dnů jeho života. „Nebylo tomu tak jen kvůli krásným šatům a dárkům či svátečnímu obědu. Bylo tomu tak především proto, že onoho dne jsem se poprvé setkal s Ježíšem v eucharistii.“ Benedikt XVI. pak děti vyzval, aby se o Ježíši nestyděly hovořit před svými vrstevníky. „On je pokladem, o který je třeba se umět ochotně podělit.“ A jako vzor jim předložil příklad sv. Kizita, ugandského chlapce, zabitého za to, že chtěl žít podle přijatého křtu. Velkou pozornost vyvolala též papežova řeč k beninským politikům a náboženským představitelům v prezidentském paláci zakončená zvoláním: „Afriko, důvěřuj a povstaň! Pán tě volá.“ Vyzdvihl v ní mimo jiné roli mezináboženského dialogu. Událostí se pak stala cesta Benedikta XVI. z prezidentského paláce do města Ouidahu. Tento čtyřicetikilometrový úsek absolvoval papež v papamobilu, když silnici, po níž jel, lemoval nepřetržitý zástup lidí zdravící s nadšením vzácného hosta. Ouidah, kam mířil, byl kdysi centrem vyvážení otroků do Brazílie a hlavně do severní Afriky. Od 17. do poloviny 19. století prošel „branou nenávratu“ přibližně milion domorodců. Jako její protipól postavili zde místní křesťané v roce 2000 „Bránu odpuštění“. V Ouidahu je také nejstarší kněžský seminář západní Afriky, založený takřka před sto lety, kde se v současnosti připravuje ke kněžství 147 seminaristů z Beninu a Toga.