Adolf Kajpr – mučedník, který umřel smíchy

Vydání: 2018/35 Papež o rodinách a odpuštění, 28.8.2018, Autor: Vojtěch Novotný

Příloha: Perspektivy 35

V těchto dnech byla odeslána žádost o zahájení diecézní fáze beatifikačního procesu P. Adolfa Kajpra, jednoho z mnoha nekrvavých mučedníků komunismu. Za dva týdny si pak připomeneme datum jeho úmrtí.


P. Adolf Kajpr SJ. Snímek archiv autora

Tomáš Špidlík měl za to, že relativně nízký počet našich národních světců není dán tím, že by u nás chyběly světecké postavy, nýbrž tím, že si mezi nimi ceníme více těch, kdo v síle Ducha dali za Krista život, nežli těch, jejichž víra se rozvinula do vynikajících mravních ctností.

Hledáme „ontologickou svatost“ mučedníků a vyznavačů. Tento postřeh vrhá světlo na beatifikační kauzy, jež se týkají osobností 20. století. Každá z nich je zosobněním Boží svatosti a zaslouží si vděčné a vnímavé přijetí. Protože však nemáme dost sil na to, abychom vynesli k poctě oltářů všechny tyto postavy, měli bychom volit ty mučedníky a vyznavače, kteří zvláště zřetelným a výmluvným způsobem zpřítomňují ten či onen rozměr Krista.

Jak mluvit, aby lidé rozuměli?

Jsem si jist, že v takové galerii Božích služebníků nemůže chybět P. Adolf Kajpr SJ (1902–1959) – řeholník, kněz a redaktor, jemuž byla dána mimořádná schopnost vnímat přítomnost a působnost Božích tajemství v soudobých událostech, rozlišovat postoj maximálního křesťanství, který má Kristův učedník zaujmout a svědčit o něm službou slova. V souvislosti s tím měl také odvahu ukazovat, že důsledkem bezvěrectví či vágní duchovnosti je deformace autentického lidství a mezilidského soužití. Proto také od roku 1933 kritizoval rasismus, nacionalismus, autoritářství i nelidskou brutalitu nacismu a od roku 1945 předpovídal, že každý jiný ateistický humanismus, především ten komunistický, bude mít stejně tragické důsledky.

Základní zákon naší existence spočívá v tom, „že jsme od Boha vyšli, že na Bohu neustále visíme a že k němu máme celou svou bytostí směřovat, protože jen tak jednáme skutečně v souhlase se svou pravou přirozeností. Od tohoto svého určení není nikdy člověk svoboden. Není nikdy svoboden, aby si žil, jak chce, aby si dělal, co chce“ (Katolík 9/1947). Naopak, sám sebe i své naplnění nalézá v té míře, v níž se přimyká ke Kristu a následuje ho, neboť „neexistuje člověk, jenž by byl pouze člověk a ne křesťan. Každý člověk je buď křesťanem živým, v Krista věřícím a z něho žijícím, nebo je křesťanem mrtvým: v jeho duši je rána dědičného hříchu, která volá po vyléčení Kristovou silou a Kristovým životem, jemuž říkáme posvěcující milost. Bez této milosti nemůže člověk trvale zachovávat ani přirozený mravní zákon, tzn., že je marno chtít na nekřesťanském základě budovat jakoukoliv jednotu. Duše svou přirozeností křesťanská buďto dospěje ke křesťanství opravdovému, nadpřirozenému, a to v církvi Kristově, nebo své přirozené křesťanství zapře a tím zapře ovšem i své nejvlastnější lidství“ (Katolík 6/1947).

Odtud naléhavé, vědomě kladené otázky: Jak přinést lidem dneška celé, nezfalšované poselství Kristovo a jak se k nim dostat, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli? Jak je přesvědčit o jediném Spasiteli a překonat „odcizení mezi většinou dnešního lidstva a církví Kristovou“?

Jádrem Kajprovy odpovědi bylo to, že „skutečný apoštol“ má stát tam, kde se formuje lidská bytost a veřejné mínění: v tisku, v politice, ve školství atd. Tam má ukazovat, jak život a jeho události souvisí s Bohem a jaké světlo na ně vrhá evangelium. Má zvěstovat Krista. Má také odhalovat omyly a nepravdy, zejména poukazem na jejich důsledky: „Nic není na nás nezávislejšího než pravda, ale verum et bonum convertuntur – co je pravdivé, je zároveň dobré, a co je nepravdivé, je zároveň zlé a škodlivé. O to tedy jde, tuto škodlivost lidem trpělivě ukázat“ (Katolík 19/1946). Vedle toho má apoštol „vštěpovat závaznost mravních přikázání všude, i v politice“, a ukazovat, že „dokonalost není v strnulém dovolávání se zásad, nýbrž v trpělivém hledání, jak by se za dané situace, mezi skutečnými lidmi, které bereme takové, jací jsou, ty zásady daly nejlépe uplatnit ke skutečnému dobru všech, i těch, kteří je nechápou“ (Katolík 16/1947).

Svou víru a své postoje stvrdil Kajpr třináctiletým vězněním v koncentračních táborech i žalářích a nakonec mučednickou smrtí. Nebyl popraven ani utýrán. Zemřel, protože jeho srdce utrpením chřadlo, až nakonec dostal na dvoře leopoldovské věznice infarkt. Když se pak 17. září 1959 večer v místní nemocnici natahoval pro bažanta a od srdce se přitom smál jakémusi žertu, dostal druhý, masivní infarkt a zemřel. Nic okázalého. A přece! Jeho radost je zřejmým projevem toho, že se na něm naplnilo slovo Písma: „Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu“ (Mt 5,11-12).

Kajprovo maximální křesťanství

Mezi světci, jež dal Pán naší místní církvi, náleží Adolfu Kajprovi SJ jedinečné místo radikálního a přitom radostného patrona snah o novou evangelizaci, o zprostředkování maximálního křesťanství našim současníkům. Syntézu jeho příkladu vystihují následující slova: „Kristus je stále týž, žije a je s námi ve věčném Hodie, v neměnném Dnešku věčné přítomnosti. Tuto věčnou přítomnost, věčný dnešek, mají z Něho všichni jeho praví svatí. Proto by měl být věřící křesťan člověkem opravdu dnešním, moderním. Přítomnost je vlastním Božím časem, jí se třeba chopit oběma rukama, jí třeba hníst a vytvářet a vtisknout jí Kristovu tvář“ (Katolík 33/1947).

VOJTĚCH NOVOTNÝ. Autor je děkanem KTF UK v Praze a vicepostulátorem pro diecézní fázi procesu Kajprova blahořečení
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay