Abychom obstáli před tváří věčnosti

Vydání: 2016/38 Papež dostal sochu sv. Anežky, 13.9.2016, Autor: Pavel Hošek

Příloha: Perspektivy 38

Co si máme počít s podobenstvím o nepoctivém správci, které uslyšíme během nedělní bohoslužby slova? Jak to, že ho Ježíš chválí? Máme se snažit „zachránit Bibli“, máme nějak zařídit, aby neříkala to, co říká? Máme pokud možno „obhájit Pána Ježíše“? Nějak z toho vybruslit, aby to nevypadalo, že dává za příklad podvodníka?


Jednou bude důležité hlavně to, co jsme ze svých zdrojů rozdali v tvořivé a obětavé práci pro druhé lidi.Ilustrační snímek Shutterstock

Podobné rozpaky zažívají vykladači nad šikovným a činorodým správcem z Lukášova evangelia (9,30-37) už skoro dvě tisíciletí. „Už to mám,“ vítězoslavně volá vynalézavý vykladač a pokračuje, „ten správce nešvindloval, jen odečetl z dlužných částek svůj vlastní honorář. Správce tedy neukrátil svého pána, jen byl chytrý, prozíravý, myslel na zadní vrátka a to přece lze pochválit.“ Jenže ouha, Ježíš výslovně říká, že byl „nespravedlivý“.

Do čeho bychom měli investovat?

Nejspíš musíme od celého podobenství trochu poodstoupit a nekomplikovat výklad urputnou doslovností. Ježíš jistě nedává učedníkům za příklad podivné čachrování s dlužními úpisy. Podle jedné linie výkladu jeho podobenství míří na „svaté neumětelství“ některých věřících, na beznadějnou nepraktičnost lidí s hlavou v oblacích, kteří jako „synové světla“ přemítají o duchovních výšinách a hlubinách, a přitom fatálně selhávají v obyčejném praktickém životě. Synové tohoto světa jsou pak „mnohem prozíravější“ než oni.

Tento výklad má jistě něco do sebe. Přesto se domnívám, že hlavní zvěstný hrot tohoto podobenství míří někam jinam. Ve vyprávění o prozíravém správci jde především o to, jak nakládáme s tím, co máme. Ano, Ježíš vlastně hovoří jako střízlivě uvažující ekonom: nabádá učedníky, aby dobře zvážili, do čeho investují své prostředky, svůj čas, svoji energii, svůj majetek a své peníze. Celé vyprávění o nepoctivém správci je završeno výhledem na dobu, kdy „majetek pomine“ (Lk 16,9). Ježíš tedy radí učedníkům, aby viděli své „časné statky“ z hlediska věčnosti, aby „si opatřili měšce, které se nerozpadnou“ (Lk 12,33). V podobném smyslu říká na jiném místě: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou“ (Mt 6,19-20). Nebo, jak to krásně řekl jeden moudrý dědeček z naší farnosti: „Proč bych se nevzdal toho, co si nemůžu nechat, abych získal to, co nemůžu ztratit...“

Správce byl prozíravý v tom, že realisticky zvážil danou situaci a vyvodil z ní praktické důsledky, které záhy uskutečnil. Právě tak se má křesťan realisticky zamyslet nad vším, čím disponuje, a investovat čas, energii a peníze do toho, co obstojí z hlediska věčnosti. Jak se dočteme v manažerských příručkách: „Začni své priority uspořádávat podle toho, co chceš, aby bylo napsáno na tvém náhrobním kameni.“

Tato střízlivá perspektiva, nanejvýš aktuální v éře konzumního materialismu, nám opravdu pomůže uspořádat stupnici hodnot. Najednou zjistíme, co všechno vlastně není důležité, co všechno je ztráta času a mrhání penězi. A lidský život se náhle jeví jako příliš krátký na to, aby ho člověk promrhal v „honbě za větrem“ a v hromadění statků. Ježíš to dovede říci až znepokojivě stručně: „Co máš, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi“ (Mk 10,21).

Zdá se, že podobenství o nepoctivém správci míří především na všechny možné „zdroje“, jimiž vládneme a které máme investovat prozíravě – sub specie aeternitatis (z hlediska věčnosti). Máme jen omezené množství času, energie, peněz a majetku, je proto nanejvýš žádoucí nakládat s nimi „hospodárně“. Je to hrozná škoda, když je utrácíme za zbytečné věci, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Vždyť, jak hrdě hlásí mediální ekonomové, „spotřeba českých domácností rok od roku výrazně stoupá“. Něco zřejmě není úplně v pořádku…

Až majetek pomine...

Podobenství o chytrém hospodáři nám pomáhá vidět v hmotných i nehmotných statcích především příležitost. Smíme nakládat se svými zdroji tak, aby přinášely ovoce, které obstojí před tváří věčnosti. „Až majetek pomine“ a budeme „přijati do nebeských příbytků“ (Lk 16,9), bude důležité jenom to, co jsme ze svých zdrojů rozdali v tvořivé a obětavé práci pro druhé lidi.

Autor je vedoucím katedry religionistiky na ETF UK a kazatelem Církve bratrské
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay