Aby nám Pánbůh odpustil…

Vydání: 2017/2 Koledníci rozdávají radost, 10.1.2017, Autor: Radek Gális

Setkání nejsou náhodná, setkání jsou od Boha. – Moudrá slova kardinála Tomáše Špidlíka si s vděčností občas opakuji, když si uvědomím, že jsem měl vzácnou příležitost pobýt s výjimečným člověkem. Pravě zesnulá Anna Magdalena Schwarzová takovou osobností byla.


Sestra Anna Magdalena Schwarzová při návštěvě v klauzuře v krakovském klášteře. Snímek Post Bellum

To jsem si zřetelně uvědomoval loni koncem dubna, když jsem plný dojmů odjížděl z polského Krakova, kde jsem navštívil v klauzurním klášteře bosých karmelitek tuto řeholní sestru, která měsíc předtím oslavila 95. narozeniny. Vezl jsem jí obrázek naší Madony budějovické, protože sestra Anna Magdalena v 60. letech žila a pracovala v jižních Čechách, a k podpisu i tři knihy vzpomínek a dokumentů o vězeňkyních komunistického režimu z 50. let.

Díky ochotnému, polštinu ovládajícímu redakčnímu kolegovi Jaroslavu Šubrtovi z Perspektiv, který do kláštera předem zavolal a ohlásil mě, jsem odjížděl s nadějí, že opožděný dárek k narozeninám sestře Anně Magdaleně odevzdám a snad se mi i podaří zachytit pár jejích vzpomínek na spoluvězeňkyně nebo na její působení v českokrumlovských papírnách.

Z nacistického koncentráku do komunistického vězení

Nebudu vás napínat – dopadlo to tak, jako by mi kdosi umetl cestu, včetně jedné řeholnice, která mě ulicemi Krakova rychle a bezpečně provedla až k hledanému klášteru. Zanedlouho jsem už seděl v sakristii kostela karmelitek a skrze mříže klauzury rozprávěl se ženou, která byla kvůli svému židovskému původu vězněná v Terezíně, odkud jejího tatínka odvezli na smrt do Osvětimi. Její mladší bratr Jiří bojoval za války u 311. československé bombardovací perutě RAF. Padesátá léta prožila znovu v kriminálech, kam byla komunistickým režimem odsouzena na 11 let za velezradu, a milost pro ni tehdy marně vyprošovala stará churavá maminka, která nacistické lágry za války přežila.

Přátelství z nejsilnějších

„Bodejť bych si nepamatovala Dášu Šimkovou z Písku, vždyť nás transportovali spolu z Pankráce do Pardubic a my celou cestu prokecaly,“ překvapila mě jasným hlasem i pamětí žena sedící na vozíku. „Moc dobře si pamatuji i Mary Jandovou z Českých Budějovic nebo boromejku, sestru Vojtěchu, byla to skvělá ženská, přítelkyně. Naše tehdejší přátelství bylo z nejsilnějších. Její proces blahořečení se táhne. Už jsem v něm vypovídala asi před devíti lety, a stále nic. Dej Bože, aby se v něm pokračovalo,“ přála si Anna Magdalena Schwarzová, která s úctou vzpomínala nejen na matku představenou boromejek Vojtěchu Hasmandovou (ta se z komunistického vězení vrátila s vážnou nemocí), ale i na Růženu Vackovou či na komunistického politika Františka Kriegla, jenž odmítl v srpnu 1968 podepsat souhlas s okupací. „Byl to jediný člověk, který litoval, čeho se předtím dopustil,“ připomněla jeho pokání za činy motivované komunistickým přesvědčením. „Vím to, protože u nás na schodišti si přede mnou klekl a odprošoval mě. Byl to opravdu výjimečný člověk,“ zdůraznila řeholnice, které režim ztrpčoval život i po propuštění z vězení.

Neztratit sebe

Kromě vzpomínek Dagmar Šimkové Byly jsme tam také jsem jí přivezl ukázat i knížku dokumentů Ztratily jsme mnoho času… Ale ne sebe. „Knihu Dáši Šimkové jsem měla, někam se mi ztratila, ale umím ji prakticky nazpaměť,“ svěřila se sestra Anna Magdalena.

Zájem měla i o druhou knihu, nicméně si odmítla vzít exemplář, který jsem s sebou přivezl, neboť mi do něj už vepsala věnování. „Jestli se vám ale povede tuhle knížku pro mě v Praze někde urvat, budu vám vděčná,“ řekla mi.

Knihy doručeny

Splnit její přání se mi stalo jakousi omluvenkou za čas, který jsem jí ubral, a odvážel jsem si tohle předsevzetí z Krakova spolu s ručně pleteným růžencem od sester pro kmotřenku, jež měla být zanedlouho biřmována. Knihu jsem pak brzo skutečně sehnal, stejně jako vzpomínky Dagmar Šimkové. A jako by opět náhodou, za pár dní se zrovna vydali poutníci z budějovického Diecézního katechetického střediska do Krakova a jedna dobrá duše zamířila do kláštera bosých karmelitek s oběma knihami.

… a víc už neřeknu

Když vzpomínám na náš rozhovor, v duchu se usmívám nad jedním svým dotazem i její reakcí: „Jak se cítíte ve svých 95 letech?“ – „Myslíte, že je to rozumná otázka?“ odvětila a dodala vlídně: „Paměť mám vynikající, Pán Bůh dal, že když budete chtít, můžu mluvit anglicky a německy.“ – „A co si přejete kromě toho, abych už odešel?“ zeptal jsem se na závěr asi půlhodinového setkání, kterým jsem byl obdarován. „Aby nám Pán Bůh odpustil. Konec, a víc už neřeknu,“ odpověděla rázně sestra Anna Magdalena Schwarzová, vsedě se natáhla z vozíku k zamřížovanému okénku a zavřela pevné okenice u mříží, abychom se oba vrátili do světů, kam patříme.

Rekviem za zesnulou se v České republice koná 11. ledna v 17 hodin ve svatováclavské kapli katedrály sv. Víta.


Anna Magdalena Schwarzová
(14. března 1921, Praha – 2. ledna 2017, Krakov) byla česká bosá karmelitka, někdejší náboženská aktivistka a vězeňkyně nacistického i komunistického režimu. V roce 2010 jí byl udělen Řád TGM a Cena Václava Bendy a v roce 2011 Cena Paměti národa.

Rodina měla židovské kořeny, ale děti byly pokřtěné. Otec a další příbuzní byli zavražděni v Osvětimi, Anna s matkou přežily. Po skončení války se stala postulantkou karmelitánského kláštera, vstup do něj však odložila kvůli péči o matku a studiu. Teprve v roce 1948 byla přijata do kláštera, ale po únorovém převratu musela odejít. Stýkala se s křesťanským společenstvím Rodina, dopravovala potraviny, informace i pokyny kněžím do internačních táborů. 12. února 1953 byla zatčena Státní bezpečností, obviněna a odsouzena za údajné páchání protistátní činnosti ve spojení „s již odsouzeným špionem Vatikánu“ Oto Mádrem. V inscenovaném procesu byla odsouzena za velezradu 11 lety odnětí svobody a ztrátou občanských práv a majetku. Trest si odpykávala až do roku 1960.

Po propuštění byla dělnicí a žila v Českém Krumlově. Později překládala samizdatovou literaturu. V roce 1977 získala potvrzení, že řád uznává její nedokončený noviciát a může složit řeholní sliby; přijímá řádové jméno Magdalena. Komunistickým režimem byla opakovaně zatýkána, sledována, odposlouchávána, podrobována domovním prohlídkám. Od přelomu 70. a 80. let začala jezdit do Polska do krakovského kláštera. V srpnu 1980 tam složila věčné sliby. V roce 1985 jí československé úřady po dlouhém vyjednávání církevních a státních institucí vyhověly a povolily jí vystěhování. V klauzuře bosých karmelitek v Krakově žila až do své smrti.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Publicistika, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay