75 let s Rychlými šípy

Vydání: 2013/46 Izraelem zněla čeština, 11.11.2013, Autor: Jan Paulas

Příloha: Doma

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka – ta jména zná několik generací kluků i holek, kdybyste je o půlnoci vzbudili. Letos slaví Rychlé šípy 75. narozeniny a zdá se, že mají pořád chuť do života. Jen za posledních pár let vyšly knižně jejich kreslené příhody čtyřikrát.

 

„Znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku… Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy a můj sen se začal naplňovat“ – takto popisuje Jaroslav Foglar ve své autobiografii Život v poklusu své setkání s partou kluků, kteří se stali předobrazem jeho slavných komiksových hrdinů. Je ovšem otázka, nakolik těm slovům můžeme věřit. I když Jaroslav Foglar alias Jestřáb neměl lhaní v lásce, své Rychlé šípy obestřel tajemstvím, když po celý život odmítal cokoliv o nich prozradit. „Utajil jsem i místa, kde klub Rychlých šípů žil, a neprozradím nic z toho, co o něm vím,“ dušoval se. Jindy se ale zase o jejich původu dopustil mystifikace. Proto je třeba i tuto jeho historku brát s rezervou. Ano, jedna z největších záhad české literatury 20. století je spojena s pěticí kluků a patrně už nikdy nebude rozluštěna, neboť Foglar v roce 1999 zemřel.

Přilákal k četbě 100 000 dětí

Rychlé šípy se narodily 17. prosince 1938, i když tato paterčata přišla na svět postupně. Nejdříve spatřili světlo světa Mirek Dušín s Jarkou Metelkou. To jsou hrdinové prvních komiksových stránek, kde oba prchají před Černými jezdci, a teprve postupně k nim přibývají zbylí tři parťáci. A místem narození Rychlých šípů byla poslední stránka Mladého hlasatele – časopisu pro mládež, u jehož kolébky stál právě Jaroslav Foglar.

V roce 1935 totiž přišel k vedení nakladatelství Melantrich s nápadem vydávat časopis pro děti školního věku. Pomýšlel tehdy na to, že ho udělají jeho redaktorem. Nápad se líbil, ale Foglarovi tehdy nabídli jen roli přispěvatele. Jeho druhý nápad byl ještě úspěšnější. Po čase přišel s myšlenkou založit při Mladém hlasateli čtenářské kluby. Když byl v roce 1941 tento časopis Němci zakázán, bylo těchto čtenářských kluků už 25 tisíc (přičemž minimální počet členů klubu byl čtyři). Tímto způsobem Foglar přilákal k četbě během pár let více než 100 000 dětí!

Mezitím se ale narodily Rychlé šípy. Když republiku v březnu 1939 obsadila německá vojska, utichl na dva měsíce i hlas Mladého hlasatele. A když začal znovu vycházet, seděl už Foglar na redaktorské židli a sršel nápady. Jedním z nich byl obrázkový seriál pro mládež. „Kteréhosi dne jsem pak potkal v budově Melantrichu kreslíře pana dr. Jana Fischera a zeptal jsem se ho, zda by dokázal nakreslit seriál, kdybych mu připravil podrobný scénář se zápletkou. Pravil, že se pokusí! Vypracoval jsem tedy první příběh s nápisem Černí jezdci řádí a pan Fischer se zhostil svého úkolu dokonale,“ líčí začátky sám Foglar. Podobu Rychlých šípů pak kreslíř zachytil podle fotografií pěti chlapců, které mu Foglar údajně podsunul.

Rychlé šípy nad propastí

Oba tehdy jistě netušili, že stojí u kolébky nejslavnějšího českého komiksu pro děti. Zprvu se počítalo jen s pár pokračováními. Vtipný, poutavý a přitom poučný obrázkový seriál si ale hned získal oblibu a rychle zvedal náklad časopisu. A tak každý týden přibývaly nové a nové příběhy a na scénu vstupuje i trojice antihrdinů: Bratrstvo kočičí pracky. V květnu 1941 však dochází k definitivnímu zákazu Mladého hlasatele, a Foglarovi dokonce hrozí nucené práce v Němec-
ku.

Časopis Mladý hlasatel už nikdy obnoven nebude. Po válce bylo totiž zakázáno vydávat tiskoviny, které vycházely za protektorátu, a tak se Rychlé šípy stěhují nejdřív na stránky časopisu Junák, kde Foglar přijal místo šéfredaktora, ovšem již na jaře 1946 po roztržce s vydavatelem Jestřáb odchází. Když pak v dubnu 1946 vyjde na titulní straně časopisu Vpřed velký obrázek Rychlých šípů, které z věže hledí na temné město s uličkami pod sebou, je všem jasné, že jejich nové dobrodružné příběhy budou nadále vycházet na zadní straně tohoto časopisu – až do neblahého roku 1948.

Když komunisté převzali moc v zemi, jeden z prvních kroků byl namířen proti svobodnému tisku. Dva časopisy pro mládež Junák a Vpřed se staly „zbytečnými“ a do nového časopisu, který je nahradil, nastoupili i noví lidé. V této atmosféře vycházejí poslední tři příběhy Rychlých šípů. A je to věru neslavný konec. Rychlé šípy se totiž mají zapojit do budovatelského úsilí a lákat mladé lidi na stavby mládeže. Dnes už těžko posoudíme, zda tímto úkrokem chtěl Foglar tento komiks zachránit, nebo mu byl vnucen. Ani příběh, jak Rychlé šípy zlepšují odvoz hlíny, však seriál nezachránil. Naštěstí. Vidět Rychlé šípy, jak truchlí nad smrtí generalissima Stalina nebo jak jsou na stopě převaděčů přes hranice, by bylo vskutku smutné čtení.

Radily, když bylo třeba

V roce 1960 umírá kreslíř Jan Fischer a zdá se, že další osud Rychlých šípů je nadobro zpečetěn (i když je pravda, že vedle Fischera nakreslili několik pokračování Václav Junek a Bohumír Čermák, ale šlo jen o malá intermezza). Po dvaceti letech od zákazu se přesto objevuje pětice chlapců znovu i s novými příběhy. Stane se tak v listopadu 1968 na stránkách obnoveného časopisu Skaut-Junák, když se důstojným nástupcem Jana Fischera stává kreslíř Marko Čermák vybraný v konkurzu. Mnohem důležitější však bylo, že ho přijali i sami čtenáři. A tak v letech 1968–1971 vznikla téměř stovka nových příběhů. A než normalizace utáhla šrouby i zde, stačilo vyjít ještě souborné vydání Rychlých šípů. Jde o pověstné tři sešity – oranžový, modrý a zelený – které přinesly 288 příběhů a v nadcházejících letech zákazů patřily k největším klukovským pokladům.

V čem vlasně tkví atraktivnost a čtenářská oblíbenost tohoto komiksu? „Genialita Rychlých šípů je postavena na množství krátkých příběhů na jedinou stránku, jen zřídka rozvinutých do několika pokračování. Příběhy přesně reagovaly na dobu svého vzniku. Rychlé šípy dávaly mnoho příkladů a rad přesně v době, kdy to bylo třeba – když praskal led, když zrály třesně, když o prázdninách hrozilo uštknutí zmijí atd. Jarní příhody vycházely opravdu na jaře a prázdninové o prázdnichách,“ píše Václav Nosek-Windy v obsáhlé ediční poznámce u souborného knižního vydání Rychlých šípů. Z ní čerpal mnohé údaje i autor tohoto textu.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay