12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Setkání s Božím dítětem

20. 12. 2016

|
Tisk
|

V kosmické pohádce Antoina de Saint-Exupéryho „Malý princ“ je pilot svým malým přítelem žádán, aby namaloval beránka. Ale ať kreslí, jak kreslí, Malému princi se to nelíbí.

Vydání: 2016/52 Setkání s Božím dítětem, 20.12.2016, Autor: Pavel Konzbul



Až když nakreslí jakousi podivnou bedničku a řekne, že beránek je uvnitř, rozzáří se princi oči uspokojením. Malé děti totiž mají díky fantazii obrovský smysl pro tajemství. My dospělí žijeme spíše v říši předsudků, které odborně nazýváme zkušenostmi. A tak, když dětem kupujeme dárky, koupíme plastikového kojence napájeného alkalickým dobíjecím akumulátorem. Panenka pláče, směje se a křičí a dokonce kaká plastiková hovínka – a my máme bláhový pocit dobrého nákupu a ještě si dovolíme opovážlivě tvrdit, že to přinesl Ježíšek. O to víc nás překvapí, že děti hračku záhy rozbijí nebo odloží. Nevejde se totiž do světa jejich přirozené dětské obrazotvornosti. Odborníci by řekli do psychologické fáze intuitivně-projektivní víry, v níž se právě nachází jejich dětská duše.
Vánoce jsou v křesťanství spojeny s dětským úsměvem samotného Boha. Je zajímavé se zamyslet, proč my dospělí rádi pozorujeme malé děti. Britský spisovatel a novinář G. K. Chesterton v knize Ohromné maličkosti píše, že je to ze dvou důvodů: malé děti jsou velmi vážné, a právě proto jsou velice šťastné. Žádné filozofické škole se i přes veškeré dlouholeté úsilí nepodařilo dosáhnout vážnosti, jaká kouká z očí tříměsíčního nemluvněte. Děti nás fascinují tím, že je u nich všechno jakoby zbrusu nové. Vliv dětí na nás se ale neomezuje pouze na jejich hravý pokus vytvořit nebe na zemi, ale nutí nás, abychom změnili svoje chování a smýšlení. A právě tyto dvě skutečnosti stály i za narozením Ježíše Krista. Vytvořit nebe na zemi (tedy otevřít ono věčné nebe pro všechny a ukázat, že část z něj máme prožít již zde, a to nejen o Vánocích) a vyzvat nás ke změně smýšlení.
A tak nás vánoční svátky každoročně vybízejí, abychom se spolu s malým Božím dítětem nejen stali dětmi, ale především začali podobným způsobem i myslet. Ne nadarmo Ježíš v Písmu říká: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království.“ Je to výzva především odložit předsudky v mezilidských vztazích a začít myslet jednoduše s logickou fantazií, která je bezesporu darem Božím. Pepíček se u stromečku ptá rodičů: „Ty všechny dárky mi přinesl Ježíšek?“ „Pochopitelně, kdo jiný?“ říkají svorně rodiče. Pepíček ale nazlobeně povídá: „To znamená, že vy jste se na mě zase vykašlali, stejně jako loni?“
Být upřímný a nebát se světa fantazie, to je cesta, která vede k setkání s Božím dítětem v našem srdci. Hledání cesty k druhému člověku má být jedním ze základních pilířů křesťanské radostné zvěsti. Pokud tomu tak není, je naše víra těžce nemocná. Český herec Jan Werich ve svém vánočním zamyšlení kdysi napsal: „Filozofie vystavěná na lásce bližního k bližnímu trvá několik tisíc let. Prošla i špinavýma rukama lidí zlé vůle, kteří ji překrucovali a vulgarizovali, ale tato myšlenka všechny přežila.“ O to, aby myšlenka lásky k bližnímu i lásky k Bohu přežila, se starají každoročně v liturgickém kalendáři právě vánoční svátky.
Můžeme připomenout slova evangelisty Matouše, který byl velkým průkopníkem lidství Ježíše Krista a obraz člověka se stal i jeho ikonografickým atributem. Právě on ve svém evangeliu uvádí rodokmen Ježíše a vybral přitom reprezentativní vzorek generací, kde je i pár skvrn na rodinné cti. Chtěl tím zřejmě naznačit, že Ježíš nabízí naději všem. Současně ale říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem.“ Možná právě k tomu dodává G. K. Chesterton, že „nejmocnější ze všech proroků je láska. Milovat člověka, jenž není milováníhodný, a odpouštět, co odpustitelné není“. A tak touha po dobru, podpořená logikou dětské fantazie, která se uskutečňuje v lásce k Bohu i člověku, může být výzvou dnešních Vánoc pro nás všechny.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou