Vydání: 2015/36 Nové církevní školy se otevírají dětem, 1.9.2015

Zbrusu nová církevní škola se otevírá v Prostějově. Má jít o mezistupeň už existujících zařízení – Cyrilometodějského gymnázia a mateřské školy. Letos se otevírá šestý ročník s kapacitou dvacet žáků, v následujících letech přibudou další.
Snahy o vznik církevní základní školy ve městě, kde olomoucké arcibiskupství už třiadvacet let úspěšně provozuje gymnázium a od roku 2009 také mateřskou školu, se objevily již před čtyřmi lety. Až nyní však byly završeny úspěchem, a od září tak do šesté třídy nově zřízené církevní základní školy nastoupí první děti. „Nyní je jich závazně zapsáno 16 a další dvě žádosti jsou v řízení,“ uvádí vedoucí Centra pro školy při arcibiskupství Zdislava Vyvozilová. V prvním roce bude škola prozatímně fungovat v budově gymnázia, od příštího školního roku se počítá s využitím sousední budovy, která do té doby projde rekonstrukcí.
„Těší nás, že velký zájem o zřízení školy projevili sami rodiče, a nově otevřená škola tak má mezi místními obyvateli dostatečnou podporu,“ podotýká Zdislava Vyvozilová. S tím souhlasí ředitel prostějovského Cyrilometodějského gymnázia Pavel Polcr. „Rodiče dokonce sepsali petici, ale město nejprve s otevřením nesouhlasilo. Letos jsme to zkusili znovu a předložili studii, že zřízení druhého stupně stávajícím školám ubere žáky ještě méně než případný stupeň první, a město nakonec dalo projektu zelenou. Jeho souhlas sice není podmínkou souhlasu MŠMT, nechtěli jsme ale jít proti vůli vedení města, protože v jiných věcech nám velmi vychází vstříc. Jsme rádi, že jsme se nakonec takto dohodli,“ usmívá se ředitel Polcr.
Pro děti se letos otevírají také dvě nové církevní školky. Jedna v Chebu, kterou provozuje Diakonie ČCE, druhá pak v Budeničkách ve Středočeském kraji. Jmenuje se Zahrádka sv. Františka a provozují ji řeholnice – sestry sv. Františka.
Jde o malou venkovskou školku, jejíž maximální kapacita je 24 školáčků, letos chtějí sestry začít se zhruba patnácti. „Pro její vznik jsme využily naše prostory v zámeckém areálu. Původně tam mělo vzniknout jen volnočasové centrum pro mládež. Po rekonstrukci jsme ale přišly na to, že v dopoledních hodinách by tam mohla být školka,“ popisuje sestra Daniela Cibulková. Jedním z impulzů byl nedostatek míst ve školkách, neboť tři okolní vesnice obecní školku nemají a dětí je poměrně hodně. „Vznik školky je odpovědí na potřeby lidí v okolí,“ zmiňuje sestra Cibulková. Součástí objektu je veliká zahrada, kde budou dítka nejen mít dostatek prostoru k pohybu, ale budou se také moci starat o zvířata – poníky a ovce.
Školka byla minulý týden slavnostně požehnána a celý její provoz by se měl řídit podle křesťanských zásad. „Děti chceme vhodnými metodami – například hrami nebo vyprávěním – seznamovat s biblickými příběhy, postavami světců nebo liturgickým rokem,“ ilustruje Daniela Cibulková.
S křesťanstvím se setkají i žáčci v nové školce v Chebu – především formou volitelných kroužků. Také ona vznikla v prostorách, které měly původně jiný účel. Diakonie ČCE, jež je jejím zřizovatelem, pro školku využila rozestavěnou budovu jiného projektu, který se nepodařilo dokončit. „Nápad vytvořit zde školku nám vnukla jedna farářka z Německa, která se 17. září zúčastní jejího slavnostního otevření,“ sděluje ředitelka Iva Koubová. Od nápadu po otevření uběhly přitom pouhé dva roky. V těchto dnech finišuje zařizování nábytkem a nakupování pomůcek. Školka by měla být zároveň mostem mezi národy – české děti přijedou učit němečtí studenti. „V jedné třídě budeme mít navíc asistentku, která se bude věnovat dětem se specifickými vzdělávacími potřebami,“ přidává ředitelka.
Protipólem zcela nových škol je jubilantka: Církevní základní škola logopedická Don Bosco v Praze. Jde totiž o nejstarší logopedickou školu v Evropě, která oslavuje už sedmdesát let své existence. Letos do ní přijde patnáct prvňáků a školní rok zahájí 4. září mší svatou v kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích.
„Tento školní rok se v církevní škole Don Bosco ponese v duchu řehole benediktinů. Seznamování žáků se společenstvím tohoto řádu vyvrcholí na konci školního roku cestou do benediktinského gymnázia v rakouském Admontu,“ poznamenává Daniela Špinková, ředitelka školy. Zároveň přitakává, že zájemců o školu je mnoho a více než polovinu z nich musejí každoročně z kapacitních důvodů odmítnout. „Přijímáme jen děti s komunikačními poruchami, převažující diagnózou je vývojová dysfázie (vrozená či poškozením při porodu a těsně po něm získaná porucha řeči – pozn. red.), ale také děti například s poruchou autistického spektra,“ líčí ředitelka s tím, že výuka je velmi individuální. „Ve škole učí speciální pedagogové a pomáhá jim jedenáct asistentů, což je na kapacitu sto padesáti žáků poměrně vysoké číslo.“ Daniela Špinková připojuje, že škola pracuje ve velmi rodinné atmosféře a že občas bývá těžké přesvědčit rodiče, když je školákova řeč upravena, aby nastoupil do běžné základní školy.
Co školu nyní nejvíc tíží, jsou nevyhovující pronajaté prostory, které se každým rokem zmenšují. „V současné době hledáme vhodný objekt, kde bychom mohli našim dětem nabídnout důstojné prostředí,“ uzavírá ředitelka.