Vydání: 2016/23 Češi putovali za Božím milosrdenstvím, 31.5.2016, Autor: Alena Scheinostová

„Překvapili jste nás. Říká se, že Češi se k Pánu Bohu moc nehlásí. Vaše pouť ale mění náš pohled: vidím, že se v Čechách a na Moravě cosi děje, něco se probouzí,“ prohlásil kardinál Dziwisz v zaplněné bazilice Božího milosrdenství, kam přišel poutníkům z Čech a Moravy dát osobní požehnání. Organizátor, jímž letos bylo Radio Proglas, počítal se 4500 věřících a desítkami kněží. Na dopolední slavnostní bohoslužbu jich však nakonec dorazilo více než šest tisíc a liturgii sloužilo spolu s kardinálem Dominikem Dukou dalších šest českých biskupů a 170 kněží.
Společně pak všichni strávili den v modlitbě, adoraci, přednáškou nebo návštěvou působiště sestry Faustyny Kowalské. A protože byla letošní národní pouť spojena i s poutí médií, představili se též zástupci jednotlivých křesťanských médií včetně Katolického týdeníku a jejich redaktoři se aktivně zapojili do liturgie.
Projít si Svatou branou
Provázanost pouti se Svatým rokem milosrdenství umocnila Svatá brána, jíž se do baziliky vstupovalo. Na ní hlásaly piktogramy skutky milosrdenství. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner v homilii pak mezi nimi vyzdvihl odpuštění.
„Odpuštěním přestává působit hřích a dostáváme možnost začít znovu. Proto je nutné se stále smiřovat a odpouštět, aby se přerušil řetěz zla. Dnes se hodně mluví o křesťanských hodnotách – a právě odpuštění je jednou z těch základních,“ zdůraznil poutníkům arcibiskup.
Místo, kde žila a je zde pohřbena svatá sestra Faustyna Kowalská, apoštolka Božího milosrdenství, a kde naproti poutní baziliky stojí též nový velkolepý kostel sv. Jana Pavla II., přitáhlo poutníky i díky těmto dvěma velkým postavám církve. „Pouť jsme pojali jako rodinný víkend. K tomuto koutu Polska máme i díky našim farářům-Polákům úzký vztah, ale v Krakově jsme poprvé,“ vylíčil KT pan Jaroslav, který přijel z Brumova-Bylnice i s manželkou a třemi dětmi. „Chceme navštívit hrob svaté Faustyny a zítra se podívat i do Wadowic – rodiště Jana Pavla II.“
Malá Anička měla z akce radost, přestože pro ni znamenala značnou námahu a dlouhou cestu. Potěšilo ji ale například vystoupení Scholy brněnské mládeže (ta doprovodila i bohoslužbu), protože sama zpívá ve scholce, a k řadě písní se tak mohla připojit.
Sestra Damiana z Kongregace sester sv. Hedviky v Břežanech u Znojma připutovala především za sestrou Faustynou, neodmyslitelně spjatou s jubileem milosrdenství. „U jejího hrobu byl takový nával, až jsem se bála, že se k němu vůbec nedostanu. Najednou se ale u mě objevil jeden z pořadatelů a nabídl mi, že mě k ostatkům provede. Jsem velmi vděčná Hospodinu, že pro mě tento zážitek připravil,“ svěřila se řeholnice.
Pro P. Petra Bartoňka, faráře z Břežan na Znojemsku, mají podobné početné akce ještě jeden význam. „U nás v pohraničí žijí věřící svou víru často jen jako osamocení jedinci. Velké společenství jako ve městech u nás nezažijí. A tady naši lidé konečně vidí, že církev skutečně žije a že být věřící není divné,“ podotkl farář.
Věřit neznamená být divný
I proto se snaží například mladým ze své farnosti doporučovat účast na republikových či mezinárodních setkáních mládeže – to letošní s papežem Františkem se uskuteční právě zde v Łagiewnikách. „Na dnešní pouť jsem přizval i střední generaci z naší farnosti, která do kostela prakticky nechodí. Nemyslím, že se hned po návratu stanou svátostnými katolíky. Takováto pouť je ale nabídkou, která odpovídá jejich současné duchovní potřebě a může jim být snadno přístupná. A nechme Ducha Svatého působit, ať tyto lidi vede. Podle mé zkušenosti si je dříve nebo později k sobě přitáhne,“ tvrdí kněz.
Radio Proglas připravovalo tak velkou pouť poprvé. Znamenalo to intenzivní práci od počátku roku: kromě zajištění místa a sezvání poutníků zařídit dopravu a ubytování, zkoordinovat farní výpravy. „Na pouť neproběhla národní sbírka, a proto jsme účastníkům nabídli poutnické balíčky, jejichž prodej uhradil náklady,“ vysvětlil KT manažer Proglasu Jan Janoška. V balíčku kromě organizačních pokynů a průvodce liturgií byl růženec v žertovném „lékovém“ balení na památku.
„Sám jsem byl v Krakově už počtvrté, a tak jsem během pouti ani nemyslel na organizaci, ale těšil se ze společenství, které tu poutníci dokázali vytvořit. A jsem rád, že jim stálo za to kvůli tomu cestovat až do sousední země,“ shrnul Janoška.