Bylo jich téměř půl milionu. Dnes jich „zbylo“ už jen osm tisíc. Těžký osud mnoha politických vězňů komunistického režimu pomáhala přežít víra v Boha, kterou pobyt v kriminále většinou jen utužoval. O víkendu se jich tisíce sešly na Svatém Hostýně. Vzpomínali nejen na vězení, ale hlavně na zemřelé spoluvězně, a připutovali s díky za přežití nelidských podmínek.

Každé podezření na pohlavní zneužívání dětí má být hlášeno příslušným státním úřadům. A nemá se to týkat jen kněží, ale i laických pracovníků církve. Pro takto přísné pokyny pro své diecéze se rozhodli němečtí biskupové při svém zasedání ve Würzburgu minulý týden. Platit by měly začít hned, tj. od začátku září. Otevřená přitom zůstává otázka finančního odškodnění.

„Chovejme se ekologicky i cestou do kostela,“ vyzývají organizátoři již třetího ročníku akce s názvem Do kostela na kole. Vybízejí proto všechny věřící, aby o víkendu 18. – 19. září použili k cestě na bohoslužby buďto kolo, anebo šli pěšky. Snaží se tak docílit toho, aby co nejvíce aut zůstalo doma.

Nové dobrovolníky, kteří by po dobu 10–12 měsíců pomáhali dětem například v Indii, Bulharsku či Mexiku, hledají čeští salesiáni. Do konce září shromažďují přihlášky a od října pak začne pravidelná příprava dobrovolníků, jimiž se mohou stát mladí lidé mezi 18 a 35 lety věku. Odjíždějí v rámci programu Cagliero – salesiánský volontariát, který je znám též pod názvem Adopce nablízko.

Mariánské poutní místo Vranov u Brna položené v malebné krajině, nazývané dříve Moravským Švýcarskem, si letos připomíná 770 let od prvního mariánského zjevení, k němuž mělo dojít roku 1240. Tradiční zářijová pouť bude proto jubilejní a připomene bohatou historii tohoto moravského poutního místa.

Spolu s Polskem má v Evropě dosud největší návštěvnost na bohoslužbách. Spolu s Brazílií má nejvíce diecézí na světě. Jejím hlavním městem je Řím, který je i středem katolického křesťanství. A přece je budoucnost katolicismu v Itálii nejistá. Mladí Italové se církvi vzdálili do té míry, jak to žádná z předchozích generací Apeninského poloostrova nezažila.

Při každé mši svaté se katolík modlí za papeže. Učí se o něm v katechismu, slyší o něm v promluvách biskupů, kněží a jáhnů, čte o něm v církevním tisku. A dokonce se mu třeba naskytne možnost vidět ho na vlastní oči – ať už v Římě nebo při jeho cestách po světě. Ostatně poslední dva papežové navštívili naší zemi v uplynulých dvaceti letech dohromady čtyřikrát!

Instituce papežství vzbuzuje od počátků až po dnešek svým univerzálním posláním obdiv i závist, chválu i kritiku. Mimo historické spisy vystupují postavy náměstků Kristových také ve středověkých legendách, krásné literatuře a dramatické tvorbě současnosti. Je ovšem nutné vždy posoudit, zda se tito fiktivní papežové blíží skutečnosti, nebo zda jsou jen karikaturami vzešlými z fantazie církevní opozice.

Když si člověk v posledních dnech pustí večer televizi, má dojem, že jsme naprosto geniální národ plný neobvyklých talentů – od pěvců až po polykače ohně. Aspoň se nás o tom snaží přesvědčit hned dvě komerční televize najednou ve svých soutěžních pořadech Česko Slovensko má talent (Prima) a Talentmania (Nova). Už sám jejich název prozrazuje, že jde navíc o česko-slovenské projekty, které na Slovensku zaštiťují sesterské komerční stanice JOJ a Markýza.

Volal jsem Eduarda Vokurku do Toronta na skypu. Nebyl doma, odpověděl e-mailem: „Máme tu svátek Lord Simcoe Day, pozvali mě, abych připravil prestižní koncert mé skupiny v historicky důležitém a na zdejší poměry starobylém kostele The Church of the Holy Trinity. Předtím jsme hráli v československém baptistickém kostele Chopina, přidal jsem i Dvořákovu Humoresku. Ozvu se, jakmile budu mít chvilku času.“ Ozval se a mohli jsme pokračovat v rozhovoru, který spolu vedeme několik let.

Ještě v padesátých letech 20. století byl v Lesné na místě dnešního sídliště vojenský cvičák; dodnes stojí nedaleko kasárna. V roce 1965 se začalo s výstavbou sídliště. Zhruba 90 % dnešní rozlohy Lesné bylo zastavěno do šesti let. Dnes tu jsou vzrostlé stromy, hustota osídlení je přiměřená, lidi se tu znají, do města i do přírody je to kousek. Lesná rozhodně není to, co si představíme pod pojmem typické socialistické sídliště. Je to přívětivé místo k životu.