Česká lékařská komora schválila přelomové doporučení, které umožňuje u nevyléčitelně nemocného pacienta, u něhož není naděje na zlepšení, ukončit léčbu. Lékaři se samozřejmě musejí nadále snažit o maximální záchranu života, ale směrnice nově umožňuje ukončit aktivní léčbu těch pacientů, kteří jen přežívají na přístrojích a jejichž stav je nezvratný.

Kolegiátní kostel sv. Mořice v Kroměříži si v letošním roce připomíná 750 let od svého vzniku. Každý návštěvník chrámu může na vlastní oči „číst“ stavitelské fáze, které zanechaly hmatatelné stopy na jeho architektuře – od rané gotiky přes renesanci, krásu baroka, regotizaci až do doby současné. Na výzdobě kostela se podíleli významní umělci a stavitelé, řada bezejmenných řemeslníků, dobrodinců a duchovních. V letošním roce si chceme mnohé z nich připomenout, přesto většina zůstane v zapomenutí.

V olomoucké arcidiecézi dosud existuje jen jediná církevní mateřská školka – v Prostějově. Ale protože je míst ve školkách obecně málo, a navíc se rodiče s dotazy na školku obracejí stále častěji i na církev, rozhodlo se Arcibiskupství olomoucké, že na svém území založí rovnou tři.

S originálním způsobem postní přípravy přišli salesiáni z pražských Kobylis. Po celý měsíc březen nabízejí zájemcům možnost stravovat se podle afrického jídelníčku, který pro ně připravili.

Rabování a boje o jídlo zažívá kvůli nedostatku potravin jihoamerický stát Chile. Humanitární krizi v zemi způsobilo jedno z vůbec nejsilnějších zemětřesení v dějinách – 8,8 stupňů Richterovy škály, které zasáhlo Chile na přelomu února a března. Jeho přímé následky si vyžádaly přes 800 obětí a obnova země potrvá podle prezidentky Michelle Bacheletové minimálně tři roky. Vědci dokonce spekulují o tom, že zemětřesení posunulo zemskou osu.

Je to jeden z nejkrutějších vtipů, jaký jen může existovat. Atmosféru, v níž se nacházela česká společnost před šedesáti lety, kdy komunistická justice rozjížděla nechvalně známé monstrprocesy, ale vystihuje poměrně přesně. Přijde na celu nový vězeň; jiný mukl, který tu už nějakou dobu sedí, se ho optá, na jak dlouho byl odsouzen a za co. „Dostal jsem dvacet let! A za nic, naprosto za nic!“ povzdechne si nováček. Zkušenější kolega nevěřícně zavrtí hlavou: „Hele, nekecej, za nic se dává patnáct.“

Ve spárech komunistické justice skončily v Československu tisíce lidí, stovky jich byly popraveny. Režim měl tendenci ze zadržených vytvářet v očích veřejnosti tzv. protistátní skupiny. Připomeňme si některé z nich.

S ostravským historikem Vojtěchem VlčKem nahlédneme v následujícím rozhovoru do zákulisí komunistických monstrprocesů. Ačkoliv začaly až v roce 1950, předcházelo jim zatýkání hned po únoru 1948. Inspiraci k nim pak nenajdeme nikde jinde než v Moskvě. Teror směřoval vůči všem společenským vrstvám, v bezpečí se neměl zřejmě cítit vůbec nikdo. Přesto lze říci, že režim vnímal katolickou církev jako jednoho z největších „nepřátel.“ Ve vězení nebo v internačních táborech skončily stovky kněží, řeholníků a řeholnic i laiků.

Jaké máte vysvětlení velké bolesti naší doby – nedostatku kněží a řeholníků? Běžnému argumentu, že je to důsledek komunismu, nevěřím. Vím, že podobný problém řeší i dlouho svobodné země západní Evropy. U nás ve farnosti se za duchovní povolání vytrvale modlíme. Děláme někde chybu?

V roce 1997 začala dokumentaristka Helena Třeštíková sledovat život tehdy devatenáctileté feťačky Katky. Po 14 letech se dostává do kin příběh, který ukazuje drogovou závislost jako téměř beznadějně uzavřený kruh, z něhož se lze jen stěží dostat.

Miloslav Frank studoval v druhé polovině čtyřicátých let na salesiánských středních školách. Ten rok se zrovna chystal na maturitu. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 ho ovšem ve studentátě v Přestavlkách zastihla likvidace mužských řeholních řádů.